Co musíme udělat, abychom zvítězili

Anonym

Existují dva velké problémy, které nám, aktivistům za osvobození zvířat, brání v tom, abychom byli tak účinní, jak právě teď můžeme být.

Za prvé, shází nám koordinace, obzvláště tady ve Spojených státech (pozn. překl.: no, i u nás, jen si nemyslete :P). Jdeme, jednou si zaprotestujeme před restaurací a už se nevrátíme. Jdeme, rozdáváme letáky před obchodem a už se nevrátíme. Rozbijeme okna kožešinového obchodu a nevrátíme se. Porazíme posed, ale když ho postaví znovu, nic neuděláme. Tak dosáhneme jen velmi málo. Naše cíle to stojí pár stovek. Nic to pro ně neznamená. Oni (nebo jejich pojišťovna) zaplatí za opravy a pokračují v zabíjení, jako by se nic nestalo. Lidé, kteří vidí naše protesty, se na minutu zastaví, aby zvážili, kvůli čemu protestujeme, a pak pokračují ve svých životech a zapomenou na to, když nás neuvidí znovu.

Musíme to změnit. Aktivistům ve Velké Británii se tohle dost hodně daří a jde to i na pár místech v USA. Obzvlášť zmiňme hnutí SHAC (Stop Huntingdon Animal Cruelty) a kampaň Negotiation Is Over proti floridské univerzitě. Ale to nestačí. Většina aktivistů stále postrádá koordinaci, zaměření, strategii a dlouhodobé cíle. Místo jednorázového zasažení cíle a následného zapomenutí, si musíme zvolit jediný cíl a udeřit na něj každou dostupnou taktikou a pokračovat v tom, dokud je neporazíme, a pak si vybrat nový cíl a pokračovat v tom, dokud nezvítězíme. Potřebujeme, aby aktivisté protestovali každý týden, nebo lépe každý den před námi zvoleným cílem. Potřebujeme, aby aktivisté rozdávali letáky a vylepovali plakáty v sousedství cíle, aby zvýšili povědomí, způsobili ztrátu veřejné podpory cíle a přitáhli lidi k naší věci. Ve stejnou chvíli, kdy probíhají protesty a osvěta veřejnosti, potřebujeme, aby undergroundoví aktivisté udeřili na stejný cíl přímou akcí. Cíl může pokrčit rameny nad jediným rozbitým oknem. Ale nemůže pokrčit rameny nad každodenními protesty, značným poklesem veřejné podpory, rozbitými okny každý týden, rozřezanými pneumatikami každou noc, zalepenými zámky každý den, vypálenou budovou a ničením majetku a obtýdenními protesty před domem majitele nebo ředitele.

Tak jako se musíme soustředit na specifické cíle jeden po druhém, nemůžeme dovolit, aby si ostatní mysleli, že jsou v bezpečí, protože se zaměřujeme na něco jiného. My, jako celek, celé hnutí za osvobození zvířat, musíme mít několik specifických cílů naráz. Potřebujeme jeden nebo dva velké cíle naráz, jako HLS a floridskou univerzitu, a několik menších cílů jako soukromé jatky a farmy. Musíme soustředit velmi velkou část zdrojů našeho hnutí, těmito zdroji jsme především my aktivisté, na tyto specifické cíle. Když porazíme jeden, vybereme si další.

Zatímco se soustředíme na tyto specifické cíle, musíme také připomínat dalším vrahům, že nejsou v bezpečí jen proto, že nejsou naším cílem. I přesto, že vytrvalá kampaň je často tou nejlepší metodou útoku, aktivisté, kteří nemají prostředky k zapojení se do existující kampaně (např. nemají cíl v blízkosti) a nemají prostředky na rozjetí kampaně (např. nemají v okolí žádné aktivisty, s kterými by mohli spolupracovat), by měli vrahům připomínat, že přesto, že nejsou v současnosti ohniskem vytrvalé kampaně, jsou také v hledáčku. Tito individuální aktivisté musí být obzvláště strategičtí, protože nemají k dispozici velkou skupinu aktivistů nebo pokračující bitvu, které by byli součástí. Do určité míry pracují na vlastní pěst. To znamená, že musí opatrně uvážit rizika a používat velmi strategické postupy. Rozbíjení oken by například bylo špatným nápadem. Nese to s sebou riziko polapení a uvěznění a sledování po propuštění, a tím tedy neschopnost pokračovat v přímé akci. Na rozdíl od vytrvalé kampaně, kde je riziko užitečné a rozbíjení oken noc za nocí je prospěšné (za předpokladu opatrnosti a podniknutí všech potřebných bezpečnostních opatření), nad jednotlivým rozbitím okna pokrčí rameny, protože cíl lehce zaplatí za opravy. Místo toho by osamocený aktivista měl udělat něco, co se bude doopravdy počítat, jako je otevření úplně všech klecí na kožešinové farmě. Tak nejen přímo zachrání stovky nebo i tisíce životů, ale také to bude mít značný dopad na možnost uzavření kožešinové farmy navzdory chybějící trvající kampani.

Ve zkratce, potřebujeme, aby se velká část našeho hnutí věnovala rozjetí kampaní – místních i mezinárodních – které si zvolí jeden specifický cíl, a bude bojovat, dokud cíl nebude poražen. Také potřebujeme osamocené aktivisty, kteří podnikají strategické akce proti zranitelným cílům.

Druhým velkým problémem, který brání našemu hnutí v úspěšnosti, je (vedle nedostatku koordinace a vytrvalých kampaní) rivalita. To je pravděpodobně jediná a největší hrozba našemu hnutí a aktivistickému hnutí všeobecně. Musíme odložit své rozdíly a stát společně, pokud chceme dosáhnout osvobození zvířat, která jsou uvězňována a vražděna lidmi.

Jedním velkým zdrojem rivality je „welfare“ versus „abolice“ nebo „osvobození“. Welfare obecně odkazuje na „vylepšené podmínky“, jako jsou větší klece nebo volný chov. Abolice a osvobození odkazují na úplné osvobození zvířat, což znamená žádné klece, žádné ploty, žádné množení, žádné zabíjení, žádné omezování svobody zvířat.  Samozřejmě, že my, osvoboditelé zvířat, bojujeme za úplné osvobození zvířat. Větší klec nebo „volný chov“ jsou nevýznamné, pokud jsou zvířata stále uvězněna a zabíjena.

Nicméně lidé, kteří obhajují a bojují za „welfare zvířat“ to stále dělají s úmyslem pomoci zvířatům. Bojování s těmito lidmi nepřinese hnutí za osvobození zvířat nic dobrého. Měli bychom dělat, co můžeme, abychom přesvědčili welfaristy k boji za úplné osvobození zvířat, ale pokud chceme, aby byli na naší straně, musíme s nimi zacházet jako se spojenci, ne nepřáteli, nebo budou ignorovat, co jim chceme říct, a boj mezi námi se vystupňuje. Pokud welfarista nemá zájem zapojit se do hnutí za osvobození zvířat, nechte ho jít. Bojovat s nimi je ztrátou času i úsilí, když našimi opravdovými nepřáteli jsou ti, kdo uvězňují a zabíjí zvířata. Musíme se dál soustředit na naše hnutí: osvobození zvířat, a náš cíl: úplné osvobození zvířat.

Dokonce i uvnitř hnutí za osvobození zvířat se objevuje rivalita. Jedním velkým zdrojem rivality je, zda je undergroundová přímá akce oprávněná či prospěšná našemu hnutí. Život je samozřejmě důležitější než zámek nebo okno či budova a na tom je naše hnutí založeno: že život je cennější než majetek, že je špatné uvězňovat a zabíjet zvířata pro materiální bohatství (nebo jakýkoliv jiný důvod). Nicméně stále je zde argument, zda je undergroundová přímá akce účinná. Někteří lidé si myslí, že jen obrátí veřejnost proti nám. Je pravdou, že v některých případech, se to stát může, takže tou pravou otázkou je, zda to výhody undergroundové přímé akce vyváží.  Pokud se podíváme na historická hnutí za osvobození, jen pár aktivistických hnutí, pokud vůbec některá, se zdrželo všech „nelegálních“ akcí. Pravidla jsou stanovena lidmi, kteří mají hmotné zájmy na statusu quo, nemůžeme je porazit tím, že budeme hrát podle jejich pravidel. Lidé, na které se kdysi pohlíželo jako na teroristy a kriminálníky, protože porušili pravidla, jsou ti samí, kdo byli úspěšní, kdo způsobili, že jejich hnutí bylo úspěšné, a na které dnes pohlížíme jako na hrdiny.

Jen prostě musíme být se svými akcemi strategičtí. Rozlévání červené barvy po někom, kdo má na sobě bundu s kožešinovým lemem na kapuce, z nás v očích většiny lidí udělá blázny. Znevážilo by to naše hnutí. Ale pokud podnikneme účinné, strategické, rozhodné akce, je přímá akce velice účinná. Když otevíráme klece kožešinové farmy, nebo se vloupáme do laboratoře a osvobozujeme zvířata, je veřejnosti jasné, že zachraňujeme životy, že nejsme jen „blázniví hajzlové“, ale že bojujeme z příčiny a zachraňujeme životy. A nejen to, zachraňuje to přímo mnoho životů a dokážeme zavřít farmu nebo laboratoř a v tu chvíli už nezáleží, zda s námi veřejnost souhlasí. Pokud jsou vypálena jatka, je znovu jasné, že děláme něco, co brání zabíjení, ne, že se jen „obořujeme na lidi, které nemáme rádi nebo s nimi nesouhlasíme“. A samozřejmě vypálení jatek stojí vrahy hromadu peněz a potenciálně je zavře permanentně, kdežto házením barvy na něčí bundu dosáhneme jen velmi málo.

Samozřejmě existuje čas a místo na menší akce. Například lepení zámků a rozbíjení oken cíle pokračující kampaně. Je to, stejně jako otevírání klecí a vypalování jatek, účinné, protože to vyvíjí trvalý tlak na cíl, dokud nezavře. Tato účinnost vyváží jakýkoliv negativní názor veřejnosti.

Zatímco přímá akce může být velice účinná, rivalita nás jen oslabuje, takže i když jsou někteří aktivisté proti přímé akci jako celku, musíme s nimi i tak zacházet jako se spojenci, musí cítit, že jsou vítáni zapojit se do abovegroundové části našich kampaní a musíme jim pomoci s jejich kampaněmi. Nejsme to „my“ a „oni“. Osvoboditelé zvířat. Neshodneme se na některých otázkách, ale všichni bojujeme za osvobození zvířat, a je dobře, že jsou odhodlaní dělat to, o čem si myslí, že je nejúčinnější. Je lepší uznat, že někteří lidé chtějí čistě abovegroundové hnutí, a přesto bojovat po jejich boku za osvobození zvířat s stát s našimi spojenci než naopak.

Je také důležité zvážit, jak můžeme zvítězit dlouhodobě, jak můžeme osvobodit všechna zvířata, ne jen zavřít pár cílů. Na této planetě je 7 miliard lidí. Většina jí maso. Nemůžeme zvítězit dříve než za staletí, pokud budeme jen rozdávat letáky a žádat lidi, aby změnili své životy. Někteří budou naslouchat, někteří udělají správnou věc, ale většinu to prostě nezajímá, nebo alespoň ne dost. Samozřejmě každá další osoba, která se stane veganem, znamená mnoho ušetřených životů, takže rozdávání letáků a další formy osvěty šetří životy, ale samo o sobě to neosvobodí žádná zvířata. Podepisování petic ničeho nedosáhne, lidé, proti kterým bojujeme, vědí, že s nimi nesouhlasíme, dát jim seznam jmen lidí, kteří s nimi nesouhlasí, to nezmění. Snaha měnit zákony nedosáhne ničeho, protože pravidla jsou ustanovena systémem, proti kterému bojujeme. Protesty můžou být otravné, ale naše hnutí je příliš malé na to, aby otrávilo naše protivníky k podřízení. Dokonce i undergroundová přímá akce jako rozbíjení oken a lepení zámků bude trochu víc než otravná. Když spojíme více taktik proti několika málo specifickým cílům, můžeme dosáhnout individuálních vítězství a tato vítězství posílí naše hnutí a posunou nás blíže k vítězství, ale naše hnutí je příliš malé a cílů je příliš mnoho na to, abychom vyhráli jen pomocí tohoto způsobu.

Protože naši nepřátelé, ti, kdo vězní a zabíjí nevinné, nebudou naslouchat našim žádostem a nad tradičními způsoby aktivismu pokrčí rameny, potřebujeme nový, silnější přístup. Žádné osvobozenecké hnutí nikdy nevyhrálo rozdáváním letáků, držením transparentů a křičením. Vyhrála pomocí občanské neposlušnosti, pomocí přímé akce a pomocí ozbrojené revoluce. Důvodem pro to je, že vrazi se nestarají o to, co si myslíme nebo co chceme, starají se o to, co jim projde. Když přestaneme žádat o změnu a místo toho odmítneme spolupracovat, tak dojde ke změně.  Když přestaneme žádat o změnu a donutíme je změnit jejich špatné způsoby, TAK dojde ke změně. Jediné, čemu budou vrazi naslouchat, je neziskovost jejich podniků a riziko hrozící jim i jejich rodinám a přátelům – nebo, jak to popsal jeden velký aktivista, když škody z týrání zvířat převáží výhody z týrání zvířat. Samozřejmě rodiny a přátelé vrahů jsou jen vzácně odpovědní za činy vrahů, takže by bylo špatné nějak vážně ublížit jejich rodinám či přátelům. Nicméně vrazi sami jsou úplně jiný příběh. Vědomě a úmyslně působí smrt a ničení, uvězňují nevinné, nezastaví se před ničím, aby dosáhli většího bohatství a moci. Můžeme se pokoušet způsobit, že jejich podniky budou neziskové, ale proti tak velkému nepříteli to samo o sobě nebude stačit.

Tady se objevuje další velký zdroj rivality v našem hnutí: Jak daleko máme zajít? Jak daleko je moc daleko? Prostou pravdou je, že několik milionů zlých lidí je odpovědno za smrt trilionů nevinných. Neexistuje žádný důvod, proč by nevinné, vnímavé bytosti měly být nuceny trpět a umírat jen kvůli pacifismu, jen aby pár genocidních vrahů mohlo dál žít.  Zvířata osvobodíme všemi potřebnými prostředky. Musíme. Kromě nás nikoho nemají.

Naše hnutí je malé, rozdělené a slabé. Ale nejsme jediní, kdo bojují za osvobození. Existuje mnoho aktivistických hnutí. Jsou tu environmentální aktivisté, jsou tu anarchisté, jsou tu aktivisté bojující proti centrálním bankám, jsou tu protiváleční aktivisté, jsou tu aktivisté za svobodu informací. I přesto, že se mnozí z těchto aktivistů nijak zvlášť nezajímají o osvobození zvířat, přesto, že mnozí z nich jedí maso, i tak musíme stát společně, stejným způsobem jako stojíme s osvoboditeli zvířat, kteří jsou proti použití veškerých prostředků, násilí a přímé akci, a welfaristy, kteří nebojují za úplné osvobození. Přesto, že máme rozdílné priority, bojujeme proti nějakému aspektu sytému, který ovládá tuto planetu. Všichni bojujeme za osvobození. Přesto, že mnozí aktivisté v těchto dalších hnutích jedí maso, přesto, že se zdá, že jsou to přesně ti lidé, proti kterým bojujeme, nakonec jsou to velké korporace a vlády a banky, kdo stojí v naší cestě za vítězstvím. Pokud nebudou žádné banky ovládající korporace a vlády, pokud nebudou žádné vlády, pokud nebudou žádné velké korporace, pak všechno velké korporátní laboratoře testující na zvířatech, velkochovy a další instituce, které existují kvůli zabíjení, by přestaly existovat, a bez vlád a větších korporací stojících v naší cestě budeme moci prostě vstoupit na farmy a do laboratoří a osvobozovat zvířata s mnohem menším rizikem chycení a uvěznění úřady. Nejen to, ale tím, že budeme stát spolu s ostatními, abychom porazili systém ovládající planetu, zastavíme odlesňování, environmentální destrukci, války, všechny další problémy, které přímo končí smrtí mnoha nevinných zvířat (jak lidských, tak nelidských).  A co je nejdůležitější, nemůžeme vyhrát sami. Musíme stát se VŠEMI osvoboditeli. Potřebujeme celosvětovou revoluci, abychom porazili lidi, kteří ovládají planetu, a zničit jejich systém, všemi dostupnými prostředky. Je to tenhle systém, co posiluje a chrání průmysly, které se točí kolem zabíjení zvířat, a když se tento systém rozpadne, VŠECHNA naše hnutí – za osvobození zvířat, za osvobození země, za lidská práva, proti válce, za svobodu informací, VŠECHNO – budeme VŠICHNI MNOHEM BLÍŽE K VÍTĚZSTVÍ.  Musíme odložit své rozdíly a postavit se společně, jako jeden, za úplné osvobození. Koneckonců k vedení úspěšné revoluce proti speciesismu a systému, který udržuje zabíjení zvířat, bude potřeba víc než jen nás, osvoboditelů zvířat. Potřebujeme všechny spojence, které můžeme získat. Osvoboditelé země, stojíme s vámi. Anarchisté, stojíme s vámi. Libertariáni, stojíme s vámi. Protiváleční aktivisté, stojíme s vámi. Anonymous, stojíme s vámi. Aktivisté za svobodu informací, stojíme s vámi. Když odložíme své rozdíly a postavíme se společně, bude zapotřebí jen malá jiskra, jediný odvážný bojovník, na rozpoutání revoluce, která nás osvobodí všechny, veškerý život na zemi.

Všem uvězněným nevinným, politickým vězňům, všem, kdo trpí v rukách celosvětového systému, brzy budete svobodní. Vrahům, kteří ovládají tuto planetu, vaše vláda končí. Revoluce přichází.

Solidarita s Walterem Bondem a všemi naši uvězněnými bratry a sestrami. Díky za vaši oběť.

OSVOBOZENÍ VŠEMI NUTNÝMI PROSTŘEDKY!

převzato z NAALPO

This entry was posted in Animal Liberation Front, K dalšímu čtení, Obecné info. Bookmark the permalink. Both comments and trackbacks are currently closed.
  • Archives