Co je SHAC?
Kampaň hnutí/organizace SHAC (Stop Huntingdon Animal Cruelty – Zastavme krutosti na zvířatech páchané v Huntingdonu ) vznikla v listopadu 1999 a to s jediným cílem: uzavřít největší evropskou vivisekční laboratoř Huntingdon Life Sciences. Huntingdon Life Sciences je největší evropská kontraktní vivisekční laboratoř lokalizovaná v Cambridgeshiru ve Velké Británii. Další menší laboratoř je v Princetonu v USA. Uvnitř laboratoří HLS se nachází 70 000 zvířat včetně více než tisíce psů, dvou stovek koček a tisíce opic. Všechna zvířat zde čekají na smrt. HLS udržuje své laboratorní praktiky v přísné tajnosti pomocí dvaceti čtyř hodinového monitorování bezpečnostními kamerami, ochranné hlídky a kilometrů žiletkového drátu. V HLS umírá na následky zbytečných pokusů 500 zvířat denně. HLS by si přálo, abychom uvěřili mýtům o neodmyslitelnosti vivisekce a o oddané práci pro blaho lidstva. Toto je naprostý nesmysl a HLS si je toho vědomo. Právě proto nadále odmítá diskuse s opozicí lékařů a vědců. Kruté experimenty v HLS jsou prováděny z důvodu finančního zisku. Obrovská mašinérie farmaceutického průmyslu, chemických společnosti, výzkumných pracovníků, výrobců klecí a vivisekčního zařízení, dodavatelů zvířat a dalších, ta celá je živena vivisekcí.
Kampaň SHAC byla a je chápána jako kampaň radikální s přímými akcemi. V tomto jsme nesmlouvaví, jelikož víme, že právě tento přístup zachraňuje životy zvířat a právě přímá akce se za posledních 25 let prokázala význačně přínosnou v boji proti těm, kdo týrají zvířata. Věříme, že pokud nejste s námi, jste proti nám; buď pro zvířata v Huntingdonu chcete život, nebo smrt. Ti samí lidé, kteří nás dnes kritizují by dříve kritizovali kampaně proti Apartheidu, dani z hlavy a mnoha dalším. Žádný z těch, kteří před 100 lety osvobodili otroky, nebo sufražetky, které bojovaly za právo žen volit, o svá práva a svobodu nežádal formou „Dovolte mi, pane, …. „, nýbrž bojovali nesmiřitelně za mnoha osobních obětí a zvítězili.
Ani po 27 letech vězení a tvrdých masakrů páchaných na jihoafrických aktivistech Nelson Mandela nezměnil svůj názor a nezalitoval, že boj měl být veden spíše parlamentární cestou. Věděl totiž, že ti, kteří tuto formu prosazují, jsou naivními blázny, kteří ničeho nedosáhnou. Na kritiku svých odpůrců odpovídáme otázkou: čeho jste za posledních 150 let prosazováním vašich cílů parlamentární cestou dosáhli? Jestli vám to vyhovuje, ztrácejte svůj drahocenný čas jednáním s osobně zainteresovanými lháři dál, my však raději budeme pokračovat v zachraňování životů, uzavíráni podniků, kde k týrání a bezpráví dochází. Kdyby byl váš příbuzný uvězněn v koncentračním táboře, nebo kdyby to byl váš zvířecí miláček, který by byl uzavřen a týrán v Huntingdonu, psali byste uhlazené dopisy vašemu poslanci, nebo byste místo toho raději fyzicky strhali ploty a zachránili je svýma holýma rukama?
Rozhodnutí započít kampaň proti Huntingdomu bylo odvážným a významným krokem. Kampaň se od samotného začátku soustředila na finance Huntingdonu a ty, kdo HLS finančně drží v chodu. Stručný přehled těch, kteří s HLS přerušili pracovní kontakty. Začátkem ledna 2000 jsme obdrželi kopii seznamu největších akcionářů HLS. Rozdíl mezi touto kopií a těmi předchozími tkví v tom, že tato obsahuje všechny uživatele akcií v HLS. Jinak a ve stručnosti řečeno, mnoho akcionářů ve snaze zůstat anonymními, vlastní své akcie jménem’ třetí strany, tedy designované osoby. Těmto anonymním akcionářům se říká „příjemci“. Na zmiňovaném seznamu bylo hned několik velice zajímavých příjemců, včetně The Labour Party Pension Fund, Rovers Cars Pension Fund a Camden Council PF. Tyto informace byly předány tisku a v únoru 2000 byl na titulních stranách týdeníku Sunday Telegraph vydán článek s těmito fakty. Bezprostředně poté se před kancelářemi těchto společností začaly po celé Británii konat nespočetné masové demonstrace.
O týden později designovaná společnost Phillips and Drew of London nabízí veškeré své akcie čítající 32 milionů britských liber k prodeji na londýnské burze cenných papírů za pouhou 1 penci. Toto znamenalo drastický pokles v hodnotě akcií HLS. Krach akcií Huntingdonu je jedním z nejmohutnějších a nejbizarnějších v posledních dobách vůbec. Před pouhými deseti lety, kdy akcie HLS měly ještě hodnotu mezi 3-60 britskými librami, v říjnu 2002 klesly na pouhé 4 pence. Toto dění muselo zákonitě ovlivnit a posílit kampaň, která dále se zájmem sledovala, jak se čtyři nejvýznamnější britské banky veřejně distancují od HLS. British Banking Association k tomuto prohlásila: „HLS se nachází v děsivé situaci“. V červnu 2000 HLS opustil jeho makléř, West LB Panmure. Když byl ředitel marketingového oddělení HLS, Andrew Gay, požádán o komentář k této události, odpověděl: „Ani jsem nezaregistroval, že k tomu došlo“.
Ke konci roku 2000 se stávalo stále zřejmějším, že po splynutí banky Natwest s Royal Bank of Scotland (RBS) chce RBS 12 milionovou půjčku HLS zastavit. Problém byl završen, když 27.12. nejsou přijati na burzu cenných papírů v New Yorku. V prvních třech týdnech roku 2001 již bylo všem jasné, že hlavním zájmem Royal Bank of Scotland je zbavit se HLS. S přibližujícím se posledním dnem lhůty, 21.1., se stále zřetelněji obnažovala nahá pravda, že Huntingdon spěje ke své likvidaci. Huntingdon byl nucen poníženě prosit o pomoc po různých koutech světa a všude byl, jak Brian Cass, generální ředitel HLS, poznamenává, vítán se slovy: „To snad nemyslíte vážně?“
Nakonec byla nucena přistoupit k řešení na záchranu HLS samotná vláda a s pomocí samozvaného a nezvoleného lorda Sainsburyho byla za pět minut dvanáct sepsána smlouva s americkou bankou Stephens. Huntingdon nemohl bance Natwest splatit svůj 12 milionový dluh, avšak RBS, kteří se chtěli HLS zoufale a co nejdříve zbavit, jím raději zbaběle tento dluh prominuli náhradou za pouhou 1 libru. V tomto momentě se již Huntingdon naparoval jako holub a nahlas se v tisku chvástá, že v tomto momentě již mají v kapse smlouvu, která jim zabezpečí chod na dalších pět let. Chvástání však netrvalo dlouho, jelikož mocný odliv finančních institucí, které hromadně HLS opouštějí, sílí. Nejbolestivější rána však byla HLS zasažena v pouhých 24 hodinách 29.3.2001, kdy HLS ztratili oba své marketmakery a byli tak nuceni opustit hlavní obchodní platformu londýnské burzy cenných papírů. Právě tato událost a neochota všech ostatních hodit HLS záchranné lano, vedlo Huntingdon k přesunutí svého finančního ústředí do USA. Obchodování s jejich akciemi se díky permanentnímu a nesmlouvavému tlaku kampaně ve Velké Británii stávalo nemožným.
Huntingdon se vzdává veškeré naděje, že by mohli ovlivňovat výši svých vlastních akcií. Cena akcií HLS je efektivně poprvé řízena aktivisty. Konec roku 2001 nachází Huntingdon v naprostém zmatku. HLS ztrácí další finanční partnery a jeho dluhy se nadále zvyšují. Na podzim roku 2001 dovršila naše sesterská organizace SHAC USA masivní kampaň proti osmi marketmakerům HLS, kteří pod jejím tlakem do poloviny října do jednoho opouští HLS. Úmysl HLS uvést se na americkém trhu je tedy nepříjemně zkomplikován.
Rok 2002 začal úžasně. Již za necelý rok své spolupráce Stephens s HLS rozvazuje smlouvu a to navzdory své pětileté dohodě s Huntingdonem, která měla HLS zajistit nerušenou budoucnost. Kampaň proti Stephens byla nelítostná. Kulminovala útokem na newyorkský apartmán Warrena Stephense. Aktivisté se také zmocnili jeho kreditní karty, ze které byla vyčerpána 100 000-dolarová částka. Warren Stephens byl dříve znám svými opakovaně kritickými výroky odsuzujícími slabost finančních institucí, které podléhají tlaku SHAC a následně zrádně opouštějí HLS. Za necelých 12 měsíců udělal právě to samé.
Na počátku roku 2002 se Huntingdon legálně ustavil jako Life Science Research a přesunul své finance na americký trh. Hunlingdon se již dříve nechal slyšet, že k tomuto aktu nikdy nedojde a Brian Cass, generální ředitel HLS, dokonce prohlásil: „Pokud se přestěhujeme z britského trhu na americký, pak vlastně vyhráli (míněn SHAC)“.
V polovině roku 2002 byla finanční kampaň skutečně fakticky považována za vyhranou, jelikož jediní lidé, kteří byli ochotni investovat finance do Huntingdonu, jsou jeho samotní ředitelé, kteří byli v březnu 2002 ze svých kont nuceni zaplatit 7 milionů dolarů. Z deseti tisíců bankovních a finančních institucí z celého světa nezbyla ani jedna, která by byla ochotna Huntingdonu zapůjčit peníze. V současnosti jsme se posunuli do závěrečné fáze kampaně. Tato bude tou nejnelítostnější, jelikož představuje konečné uzavření Huntingdonu. Naše strategie jako vždy zůstává až do posledního momentu utajena. Sledujte tedy novinky a diář plánovaných akcí na naší webové stránce a hrajte svou důležitou roli ve vytváření dějin. Není náhodou, že Financial Times kampaň popsal následovně: „Malá skupina aktivistů slaví úspěchy tam, kde to Karel Marx a Baader-Meinhof gang nedokázali“.
Historie SHAC
Kampaň Stop Huntingdon Animal Cruelty (SHAC) byla založena na konci roku 1999 skupinou aktivistů, kteří úspěšně uzavřeli psinec v Consortu (Consort kennels) a kočičí farmu v Hillgrove (Hillgrove cat farm) v Anglii. V roce 1996 jsme započali kampaň proti psinci v Consortu poblíž Herefordu v Anglii. V tomto místě bylo drženo více než 800 bíglů, kteří zde čekali na svůj přesun do laboratoří jako HLS. Byla to velice intenzivní kampaň zahrnující každodenní demonstrace, celonárodní demonstrace a pravidelné celonoční demonstrace. Psinec byl během této kampaně terčem tří přepadení, během nichž bylo osvobozeno 26 bíglů. Po deseti měsících soustavného tlaku byl psinec v červnu 1997 uzavřen. Dvěma stům bíglů byly úspěšně nalezeny dobré domovy. Nesmíme však nikdy zapomenout, že to byli právě HLS, kteří bezprostředně před uzavřením psince od Consortu odkoupili všechny chovné bígly.
V září 1997 se kampaň energicky přesunula na dalšího chovatele zvířat pro vivisekcí, tentokrát koček. Byla to farma v Hillgrove nedaleko Witney v Oxfordshiru a její majitelé, odpudiví Christopher a Katherine Brownovi, kteří po celém světě prodávali na vivisekční experimenty’ koťata ve stáří od deseti dnů. V přístřešku bez oken V zadní části jejich farmy bylo drženo více než 1000 koček a koťat. Kampaň proti Hillgrove se odrazila skutečně mocnými demonstracemi jak u samotné farmy, tak v centru Oxfordu. Na celosvětový Den laboratorních zvířat, v dubnu 1998, se před farmou sešlo přes 2 000 demonstrantů. Thales Halley Police investovala přes 50 000 britských liber na vystavení šestimetrové stěny. Ve své nekonečné moudrosti však tuto zeď zapomněla prodloužit tak, aby chránila také statek. Stěna byla několikrát prolomena, avšak s více než 500 policisty v pohotovosti bylo nemožné dostat se až k přístřešku s kočkami. Ti samí policisté však byli naprosto bezmocní čemukoliv zabránit, když se zloba demonstrantů přesunula na samotný, stěnou nechráněný statek. Za půl druhé hodiny z jeho střechy a oken zbylo vpravdě pramálo. Farma v Hillgrove podlehla neúnosnému tlaku kampaně a demonstrantů v srpnu 1999. Média na celém světě sledovala 12.8. 1999 osvobození 800 koček z farmy a jejich předávání do bezpečí milujících domovů.
Musíme si uvědomit, že pokud bychom čekali, až změnu provedou politici, všechna tato zvířata by – byla doposud vězněna uvnitř Hillgrove a Consortu. Pokud nám skutečně jde o uzavírání těchto pekelných míst, pak to musíme udělat sami. .. a pokud toto zachraňování týraných zvířat znamená, že někteří budou muset jít proti zákonu, pak budiž. Kampaň organizace SHAC je celosvětová a svého druhu jedinečná. Má své skupiny ve Velké Británii, USA, Holandsku, Německu, Itálii a mnoha ostatních zemích. Všechny tyto skupiny pojí jediný cíl: soustředit se na HLS a společnosti, které je globálně podporují. Pro nekompromisnost svých metod a taktiku získala kampaň SHACu také zájem celosvětových médií.
Přímá akce
Mnozí ochránci zvířat se proti společnosti jako je HLS rozhodli přijmout metodu přímých akcí. HLS, jejich zaměstnanci a společnosti s nimi spojené museli nejednou čelit následkům jako rozbitá okna, odebraná zachráněná zvířata, poničený lak na autech, zalepené zámky, okupace kanceláří, demonstrace na střechách a blokády. Kampaň SHACu proti HLS zůstává v rámci zákona, avšak anonymní organizace jako Animal Liberation Front (ALF, Fronta za osvobození zvířat) je svými akcemi proti HLS a jejich kolaborantům tvrdá a nesmiřitelná tak, aby HLS bylo naprosto jasné, jak draho týrání zvířat přichází. Zde je přehled pouze několika z mnoha přímých útoků na HLS a jejich pracovní partnery.
Akce: Akce proti chovateli psů pro HLS
Datum: 5. 11. 1999
Místo: Interfauna, Abbots Ripton Road, Wyton, Huntingdon, Cambs, PE17 2DT. 01480455355
Přes rádio přišla hláška, že se hlídač vzdálil ze své kabiny. Tohle je dnešní noc už potřetí a už po sté, co jsme ho za posledních šest měsíců pozorovali mizet. Pro nás to bude však tentokrát již naposledy, co se musíme na tuhle rutinu dívat: kontrola dveří, kontrola zámků, každé dvě hodiny kontrola vstupní brány, stále dokola, v mrazu, v lijáku … Jak patetické! Všechny ty noci, které jsme promrzlí na kost proseděli v houští, se už za chvíli konečně zúročí. Dvacet párů očí sleduje každý hlídačův pohyb a světlo jeho baterky objevující se mezi budovami. Zkontroloval dveře jednotky se štěňaty, pak bránu a zmizel zpět do své kabiny. Tuto rutinu prováděl každé dvě hodiny pramálo tušíce, že to, co se v následujících 90 minutách právě chystá přihodit, ho doufejme bude stát místo.
Dali jsme mu pět minut, aby se usadil zpět ke své televizi a začal se opět sebeukájet (dvě aktivity, kterým se pravidelně věnoval), a pak se pustili do práce. Interfauna je obklopena šest metrů vysokým plotem zakončeným motancem žiletkového drátu a celý propletený poplašným zařízením. Bylo by ideální jednoduše vystřihnout díru do plotu a prolézt dovnitř, ovšem to bylo díky poplašnému zařízení příliš riskantní. Zbývala pouze jediná možnost a sice plot přelézt. Vyrobili jsme ochranný kryt na žiletkový drát a k našemu překvapení perfektně splnil svou funkci. Přelezli jsme plot a vydali se k jednotce se štěňaty. Rozhodli jsme se pro štěňata, protože byla maličká, lehká, bezproblémová k osvojení, ale také proto, že jednotka se štěňaty byla nejméně chráněná a umístěna nejdále od hlídací budky. Byla to cihlová budova bez oken s dvěma kovovými vraty. Vrata jsou určitě zajištěna poplašným zařízením, takže jediná cesta dovnitř bude střechou. Dá nám to také šanci dostat se přímo ke kotcům a vyhnout se tak senzorům v chodbě.
Několik z nás se dostalo na střechu a hned následně nato byl slyšet štěkot psů. To nás ohromně povzbudilo. Jakmile jsme je zaslechli, bylo nám naprosto jasné, že odsud neodejdeme s prázdnou. Brzy jsme se však střetli se svým prvním malým problémem. Vrták, který jsme s sebou vzali, měl speciální příslušenství uzpůsobené řezání podobného plechu jako byl tento, ale jako většina moderních hloupůstek prostě v praxi nefungoval…menší zdržení. Nadešel čas na staré dobré páčidlo. S tím jsme vytvořili malý otvor a pak holýma rukama odtrhli větší pláty střechy. Jak už jsem řekl, neexistovalo, že bychom se vrátili bez štěňat. Asi po deseti minutách jsme už měli pěkný otvor, přesně na to, abychom se mohli protáhnout dovnitř.
Podíval jsem se dírou dovnitř a spatřil pár těch nejkrásnějších, velkých kukadel, co jsem kdy viděl. Upíraly se na mě a pravděpodobně horečně přemítaly, proč do nich nějaký šílenec v kukle svítí baterkou. Jak jsem těm malým štěňatům skočil do kotce, začala bláznit radostí, skákat a pískat vzrušením. Byl to nádherný pocit. Na mazlení ale nebyl čas, to přijde až později. V sekundě se stěhovala rovnou do vaku, který vedle mne držel můj partner. V mžiku byla vyzdvižena nahoru skrze otvor ve střeše do bezpečného náručí dalšího přítele. Byla předávána řetězem rukou přes plot a pak do pole. Do kotce už mezitím naskákalo více lidí a všichni jsme se dali do práce.
Byly zde čtyři kotce s přibližně 15 štěňaty ve stáří 4-6 měsíců v každém z nich a v jednom kotci byla starší, 18-měsíční štěňata. Zatímco mladá štěňata skákala a čůrala štěstím, tito starší psi se tlačili do koutů a čůrali strachy. Vidět takhle vyděšeného psa bylo naprosto srdcervoucí. Lidské bytosti je dusily k smrti. Snažili jsme se je chytit a umístit do vaku, ale byli skutečně vyděšení a smýkali se nám pod rukama. Oddechli jsme si, když jsme je všechny umístili do vaků a dostali je do bezpečí. Do hodiny se nám podařilo přesunout 11 bíglů. Jednotka s bígly kdysi rušná a přeplněná psy teď byla strašidelně tichá – a co lépe, prázdná. Uvnitř nebylo nic, co by se dalo zničit, nebo vzít, tak jsme šli.
Lidé venku mezitím udělali skvělou práci, protože dostali všechna štěňata přes plot do polí. Avšak nás teď čekal ten nejhorší úkol ze všech: desetiminutový běh se psy ve vacích. Přehodili jsme si vak přes každé rameno a dali se do běhu. Po dvou minutách měl každý z nás dost, ale hnal nás adrenalin. Celou dobu co jsem tam a zpět běhali přes pole pro štěňata, jsem každou chvíli čekal, že se spustí poplašné zařízení, že vyjde hlídač, nebo že se objeví policejní auto. Štěstí však stálo na naší straně. Jakmile jsme přemístili všechny psy k autům, rozdělili jsme je do vozů a vydali se na radostnou cestu. Co mne se týkalo, za námi byla ta jednoduchá část. Nejnáročnější na nervy pro mě byla jízda zpět do našeho cíle nepřetržitý strach, že budeme odstaveni policajty (a těch tu bylo hodně), ale vyhlíželi jsme jako obyčejní řidiči (žádné vlněné černé čepice na hlavách) a zapadli jsme mezi ostatní uživatele dálnice. Jakmile jsme sjeli z hlavní silnice, můj partner rozvázal všechny vaky a my jsme měli poprvé šanci pořádně si je prohlédnout. Nedokážu popsat, jaké to je, dívat se na ně, spokojené v našich autech na míle pryč od toho pekla. Byl to ten nejlepší pocit, co jsem kdy zažil. Hráli si všichni na jedné hromadě. Bylo to neuvěřitelné. Odebrali je od jejich matek, měsíce drželi v prázdných betonových kotcích a pak jednu noc byli nacpáni do vaků, taženi přes pole a naházeni do vozů. Po dvaceti minutách hry se všichni schoulili do klubíčka a tisknoucí se jeden na druhého a usnuli.
Pokračovali jsme v jízdě a jak naše hladina adrenalinu pozvolna opadávala, začali jsme si uvědomovat příšerný zápach. Oba jsme byli pokryti štěněčími výkaly. Bylo to všude. Uvnitř kotců jsem měl sice přes své oblečení kombinézu, ale výkaly se nějak dostaly skrz a já jsem jimi byl obalen. S obrovskou úlevou jsme se konečně dostali na cílové místo a psy vyložili. Všichni dostali napít vodu a následovaly tři až čtyři hodiny hraní. Štěňata byla štěstím naprosto bez sebe, každé z nich mělo odlišnou osobnost. Někteří si prostě hráli jeden s druhým, jiní běhali kolem a trhali věcí na kousíčky. Bylo to fantastické. Měli jsme s sebou i několik starších psů. Ti se však chovali zcela odlišně. Byli velice nervózní. Nechali jsme je tedy v klidu, aby k nám přišli sami. Někteří skutečně přišli, jiní ne. Někteří z nich mají zlomenou duši dodnes, ale s láskou a porozuměním, které jsou jim poskytovány, se jejich psychika den ode dne lepší. Každý se dostal bezpečně domů a žádný ze psů nebyl znovu odchycen. Všechna štěňata strávila relaxační týden a pak byla zkontrolována hodným veterinářem.
Z této akce vyplývá jedna lekce – a sice: neposlouchejte druhé. Řiďte se vlastními instinkty, nic není nemožné. Nechte si poradit, ale pamatujte – vždycky existuje způsob… Také vždy existuje určité procento risku, někdy větší, někdy menší. Podle mé zkušenosti, čím větší se zprvu risk zdá být a akce nemožnější, tím lehčí ve skutečnosti bývá. Avšak risk, že něco zkazíte, nebo že vás chytnou policajti, je mnohem menší, než risk, že pokud se nepokusíš, zvířata budou umírat.
Co se Interfauny týče, všichni nás od akce zrazovali s tím, že je neproveditelná a příliš riskantní: …a co hlídači, co kamery… co bezpečnostní alarm a plot… co když štěkot psů upozorní hlídače … celá akce bude trvat moc dlouho, nikdy to nedokážete. Tak fajn! Když se chce, tak to jde. Vše, co potřebujete, je flexibilní plán, spolehliví lidé, rozhodnutí a ze všeho nejvíce: štěstí. Nás tu noc štěstí neopustilo. Také jsme měli promyšlený plán zahrnující alternativy počítající s veškerými možnými problémy. Kdyby se spustilo poplašné zařízení, měli bychom pět minut a v pěti minutách se dá stihnout hodně, pokud zachováte chladnou hlavu. Chňapli bychom, co se dá a pryč. Vše nakonec dopadlo dobře a 71 nádherných psů získalo svou svobodu. Největším zákazníkem HLS je právě Interfauna. Proti Interfauně existuje mocná celonárodní kampaň. Připojte se k demonstracím proti HLS a Interfauně, která je od HLS jen pár minut jízdy. Ukažte jim, že nejste lhostejní.
Akce: 1000 aktivistů rozbilo a zničilo budovy vlastněné zákazníky HLS
Datum: 11. 2. 2001
Místo: Pozemky farmaceutických společností na jihovýchodě Anglie.
Přes 1000 aktivistů z celé Británie se 12.2. setkalo ve styčném bodě na demonstraci proti zákazníkům HLS a poté se po skupinkách rozjeli na několik míst. Zde je záznam napsaný aktivisty jedné ze skupin:
Prvním místem byl výzkumný a technický komplex GlaxoSmithKline ve Weybridge. Brána komplexu byla obklopena a atakována více než stem rozzlobených aktivistů. Jeden přítomný policista se snažil ataku zabránit, ale nestačil na to. Vrata vypadla z pantů a lidé se vhrnuli dovnitř. Evidentně už měli dost slovních úvah GSK, zatímco v HLS každý den umírá 500 zvířat denně. Jejich zloba se vybila na oknech budovy a několika autech pracovníků firmy. Aktivisté vtrhli do budovy a sprejovali po stěnách slogany. Před svým odchodem spustili požární alarmy. Zanechali za sebou spoušť v hodnotě 1000 liber.
Na místo se mezitím sjíždělo stále více lidí a než se odebrali k domovu Keitha Krywicka, ředitele Pharmacie v Cobhamu, stačili napáchat další škodu. Jeho exkluzivní dům byl zaplaven více něž dvěma sty lidmi a zbytek davu přetekl až do další ulice. Aktivisté tloukli na bubny, křičeli, pískali na píšťalky, zkrátka nenechali Krywického na pochybách, že odmítají tolerovat ty, kteří pomáhají zaručovat chod HLS. Jeho sousedé byli v mžiku na ulicích, mnozí z nich šokováni a znechuceni zjištěním, že jejich soused se podílí na týrání zvířat. Okolí bylo vyzdobeno fialovými stužkami a polepeno nálepkami, které po několik dnů připomínaly tuto akci.
S příjezdem policie a policejních posil se dav přesunul k cíli číslo tři: pozemky Eli Lilly research v Erf Word Manor. Aktivisté vystřihli otvor do plotu a s pevným rozhodnutím ovlivnit budoucnost HLS, se na celý pozemek sesypaly jako kobylky. Následně na to byl slyšet ohlušující rachot rozbíjeného skla v zaměstnanecké kantýně. Lidé se vhrnuli do budov, porozhlédli se kolem a opustili je s ohromným množstvím dokumentů. Škoda byla později odhadnuta na 100 000 britských liber.
Opět s příjezdem policie se masa lidí pohnula směrem ke svému čtvrtému cíli: Novartis Pharmaceuticals ve Firmley Business Park v Surrey. Budova byla obklopena lidmi. aktivisté prohledávali koše, ve kterých nalézali mnoho zajímavých dokumentů. Údajně také bylo poškozeno auto jednoho ze zaměstnanců. Dav nabýval na síle k několika stům lidí, takže se posléze přesunul do dalšího místa na pozemek EIi Lilli v Basingstoke. Bezpečnostní oplocení bylo smeteno stranou a okolí polepeno nálepkami. Masa lidí se rozrostla ke třem stům. Brána byla povalena a dav se vřinul dovnitř. Cílem byly budovy s kancelářemi, které se po chvíli změnily v nepřehlednou hromadu rozlámané umělé hmoty a rozházených papírů.
Mezitím jeden neohrožený aktivista vylezl na vysokou budovu komplexu a pověsil zde transparent s heslem „Eli Lilli a HLS týrají zvířata“. Aktivista byl zatčen, avšak posléze my bulo dovoleno slézt dolů, aniž by byl obviněn z přestupku. Transparent se nadále vesele třepotal ve větru na nejvyšší budově komplexu. Aktivisté se posléze rozešli s dobrým pocitem, že se jim podařilo zatlouci další hřebíček do rakve HLS.
Možná, že v budoucnu si tyto farmaceutické společnosti raději spolupráci s HLS rozmyslí, ať si uvědomí, že s touto spoluprací si na sebe neodvratně berou také intenzivní zájem ochránců zvířat. Byl to velice úspěšný den a lidé se rozcházeli domů s vědomím, že zákazníci HLS nezůstanou na pochybách, že kampaň je myšlena skutečně vážně.
Jiná skupinka aktivistů mezitím také zaútočila na pozemky vlastněné společností Bayer ve Stoke Podges v hrabství Berks a GSK ve Slough.
Akce: Největší rafinerie na den uzavřena díky zamykacímu protestu
Datum: 6. 9. 2001
Místo: Ellesmere Port, Cheshire
V 6.00 hodin ráno se 28 aktivistů připoutalo k půltunovým betonovým barelům a zablokovali tak všech šest vchodů a východů do rafinerie Shell v UK lokalizované ve Stanlow v Cheshiru. Efekt na sebe nenechal dlouho čekat. Zácpa vyvolaná hromadícími se tankery a stovkami aut na silnicích nedaleko dálnice způsobila naprostý chaos. Řidiči tankerů si brzy uvědomili, že se už asi nikam nedostanou a začali hrát fotbal. Zájem médií se hodinu od hodiny zvyšoval.
Policie na místo poslala „speciální jednotku“, aby zhodnotila situaci a protest rozehnala. Speciální jednotka však nebyla schopna přijít s žádným nápadem jak pevně rozhodnuté a zaryté aktivisty dostat z místa. Uběhly další hodiny. Kuchařky zaměstnané společností Shell poprosily aktivisty o naplánování dalšího protestu, aby měly další den volna. Posléze bylo jasné, že nejen kuchařky, ale všichni zaměstnanci personálního oddělení čítajícího cca 800 lidí se nemohli dostat do práce. Protest skončil po 9 hodinách. Rafinerie Shell rafinuje a distribuuje 1/6 celobritské zásoby paliv. Kromě toho exportuje 1/4 milionu barelů paliva denně. Ekonomický dopad této akce na Shell byl enormní.
Akce: Sabotáž cisteren Shell
Datum: 20. 9. 2001
Místo: Skladiště Shell
V ranních hodinách v úterý 20. září zaútočila malá skupinka aktivistů na skladiště společnosti Shell v Aylesfordu v Kentu. Ve spojitosti se dnem SHACu proti Shell byla provedena sabotáž na osmi cisternách: prořezané pneumatiky, zalepené zámky a znehodnocené palivo v osmi cisternách a jedné dodávce. Je skvělé, když akce klapne, jak má. Jedničkový tým!
Akce: Zátah na chovatele a zásobovatele zvířat pro HLS. Zachráněno 40 životů.
Datum: 5. 2. 2001
Místo: Marshallovy farmy, New York
Večer 5.12. jsme navštívili Marshallovy farmy v severním New Yorku. Při akci bylo osvobozeno 30 štěňat bíglů a 10 fretek. Poté, co jsme přechytračili hlídku provádějící nepřetržitou kontrolu, zdolali jsme elektrický plot a pronikli dveřmi do jednoho z přibližně padesáti přístřešků se zvířaty. Nalezli jsme stovky štěňat bíglů určených pro vivisekční laboratoře, určených na smrt. Než se stačila objevit další bezpečnostní hlídka, sbalili jsme 30 štěňat a 10 fretek a vykradli se s nimi do noci. Zachránili jsme je před pekelným utrpením a poskytli život plný radosti a svobody.
Jako zásobovatel HLS by se Marshallovy farmy zasadily o to, aby tato zvířata byla mučena a zemřela v bolestech uvnitř HLS. Bíglové jsou běžně tráveni chemikáliemi a týráni v rukou bezcitných zaměstnanců HLS. Zaměstnanci HLS byli přistiženi, jak bijí pěstmi štěňata bíglů do hlavy, surově jimi třesou a mrskají jimi o stěny. Za účelem získání „vědeckých údajů“, které jsou považovány za bezcenné samotnými výzkumníky, dochází i k pitvání živých zvířat.
Těchto 40 zvířat nebude nikdy muset takto trpět. Tato akce je zasvěcena Barry Homeovi, jehož životní práce a snažení zviditelnilo právě tuto realitu týrání zvířat v laboratorních zařízeních na celém světě. Jeho akce inspirovaly řadu ostatních lidí, kteří milují zvířata, i když to znamená obětovat svojí svobodu za svobodu zvířat. Nechť je tato akce varováním všem, kteří v HLS každý den zabijí 500 nevinných obětí. Před spravedlností se neukryjete. ALF
Akce: Útok na firmu zásobovače zvířat pro HLS
Datum: 27. 4. 2002
Místo: Wrights Breeding Centre, Rectory Lane, Latchíngdon, Essex
V sobotu 27. dubna několik z nás navštívilo Wrights Breeding Centre v Rectory Lane, Latchingdonu v Essexu, abychom dali tomuto hanebnému zařízení jasně najevo, co si o lidech, kteří týrají zvířata myslíme, zejména pak pokud mají co do činění s HLS. Dostali jsme se ke komplexu popadli páčidlo a dali se do páčení dveří jedné ze smrdutých jednotek bez oken. Po dlouhé námaze se dveře konečně vzdaly. Ocitli jsme se uvnitř s pevným rozhodnutím poničit, co se dá a zachránit co nejvíce životů. Nalézali jsme se ve skladu, kde nebylo co rozbít a žádná zvířata k osvobození, pustili jsme se tedy do otevírání dalších dveří. Vše šlo dobře až do doby, kdy se spustilo poplašné zařízení; něco, co uprostřed akce potřebujete nejméně! Ale jak už jsem řekl, byli jsme pevně rozhodnuti a nehodlali jsme odejít bez zvířat. Zatímco ostatní začali ničit auta na farmě, pokračovali jsme dál, dokud jsme se neocitli v místnosti plné klecí. Neměli jsme dost času na to, abychom si tato malá zvířátka pořádně prohlédli a pobrali všechny ubohé k smrti vyděšené tvorečky, čekající na smrt. Popadli jsme jich, co nejvíce se dalo a zmizeli do noci.
Když jsme odcházeli, někdo se zastavil, aby rozbil okno přepychové usedlosti, kde bydleli vlastníci farmy. Rachot bortícího se okna jejich domu a zasloužená škoda nás naplnila ještě větší hrdostí, že jsme součástí boje za osvobození zvířat. Mnozí ze 35 křečků, které jsme osvobodili, bylí těhotní a takřka před porodem. Pohled na to, jak tato malá zvířátka pečují o své mladé a pak myšlenka na ty, kteří se živí zabíjením zvířat v HLS, zvedala žaludek. Plně nám došlo, že tito lidé musí mít skutečně vadnou hlavu a nemocnou duši a ničím jiným než plnou silou, hnanou vztekem z týrání zvířat, je nikdo nezastaví. Wrightovi chovají zvířata pro to, aby byla umučena v HLS a z toho důvodu dnes dostali svou první odplatu. Budeme se vracet znovu a znovu ke každé společnosti nebo individuu, kteří mají co do činění s HLS. Huntingdonská špíno, varovali jsme vás. Rozdrtíme vás na prach. Brzy na shledanou. ALF
Akce: Zalepené zámky, nasprejované slogany
Datum: 28. 7. 2002
Místo: Kanceláře Marsh, Leicester
Včera v noci došlo k zalepení zámků budov společnosti Marsh v Leicesteru a posprejování dveří a stěn budov slogany „Marsh pojišťuje vrahy štěňat“ a „Huntingdonská špína“. „Nepolevíme, dokud tuto válku nevyhrajeme“.
Akce: Škoda ve výši 100 000 dolarů
Datum: 4. 8. 2002
Místo: Golfové hřiště, USA
Aktivisté organizace ALF v USA ponížili ředitele společnosti Marsh, Franka Tusca, akcí, při níž zničili golfové hřiště připravené pro důležitou golfovou událost, do níž byl tento muž zainteresován. Přibližná škoda se odhaduje na 100 000 dolarů. Aktivisté údajně vykopali cca metr hluboké výkopy, odstranili praporky a golfové zařízení, poničili travnatou plochu tak, že na ní zanechali 2,5-metrovými písmeny vzkaz pro pana ředitele a ostatní návštěvníky.
Doufejme, že byl pojištěn!
Akce: Rozbitá okna, zalepené zámky
Datum: 7. 8. 2002
Místo: Kanceláře společnosti Marsh, Southampton
Vzhledem k tomu, že Marsh působí jako pojišťovací firma pro HLS, se aktivisté ALF vyzbrojeni vteřinovým lepidlem a cihlami rozhodli v noci 7.8. navštívit kanceláře této firmy v Southamptonu. Okna byla rozbita a zámky zalepeny. Toto byla pouze lehká výstraha pro Marsh: dokud díky vám poteče krev, dotud vám bude z oken lítat sklo! ALF
Akce: Několikrát rozbitá okna
Datum: 3. 9. 2002
Místo: Domov Hamishe Ritchieho, ředitele Marshe
V úterý večer přijela k domovu jednoho z hlavních ředitelů firmy Marsh, Hamishe Ritchieho, malá skupinka lidí a rozbila okna jeho domu. Dále mu bylo velice hlasitě oznámeno, že se za spolupráci s HLS nevyhne zodpovědnosti. Za posledních šest týdnů jsme jeho okna vytloukli několikrát. Přicházíme s tmou a tichem.
Největší pojišťovací společnost na světě kapitulovala (18.12.2002)
Britská skupina SHAC (Stop Huntingdon Animal Cruelty), která byla před několika lety zformována proto, aby uzavřela největší evropskou vivisekční laboratoř, v které bylo zdokumentováno neuvěřitelné týrání zvířat, slaví další důležité vítězství po prohlášení, že firma Marsh and McLennan, největší pojišťovací společnost na světě se sídlem v USA a její dceřiná společnost Marsh Inc., která má svoji centrálu ve Velké Británii, nebudou již nadále provozovat pojišťovací služby kontroverzním laboratořím Huntingdon Lite Sciences. Pojišťovací služby nad těmito laboratořemi, jež se jedna nachází na britských ostrovech a druhá v USA, převezme samotná britská vláda. Podle britských zákonů může Ministerstvo Průmyslu a Obchodu provézt tento krok pouze tehdy, octne-li se některá společnost tváří v tvář teroristickému tlaku. Britská vláda již podobný krok učinila minulý rok, když HLS propůjčila bankovní konto v nekomerční anglické bance. Tehdy se totiž podařilo aktivistům přesvědčit i poslední banku u které měla HLS konto, aby s ní neprodloužila smlouvu. Jednalo se o Královskou Skotskou Banku (RBS), která firmě odebrala svou dřívější půjčku 24 miliónů liber a uvrhla tak firmu na pokraj bankrotu.
Kampaň proti zmíněným pojišťovacím institucím začala v únoru tohoto roku poté, co bylo zjištěno, že mají styky s HLS. Aktivisté za práva zvířat ve Velké Británii, USA, Německu, Španělsku, Itálii, Novém Zélandu, Portugalsku, České republice a v dalších zemích, pořádali demonstrace před kancelářemi těchto firem a před domy jejích ředitelů. Automobily těchto lidí byly polévány barvou, okna rozbíjena a v kancelářích firmy Marsh v Seatllu byly odpáleny kouřové nálože. Jen v samotné Velké Británii utratila společnost Marsh za ochranu domů svých ředitelů každý týden 103 000 liber. Mezi další akce, které skupina SHAC prováděla, patřily masové blokády telefonů a emailů, rozbíjení oken jednotlivých kanceláří, demonstrace na střechách domů, narušování nejrůznějších meetingů, v kterých firmy účinkovaly, v okolí domů jednotlivých zaměstnanců se zveřejňovaly jejich osobní údaje a telefonní čísla, ALF se přihlásila ke zničení několika soukromých golfových kurtů ředitelů a proběhlo i několik falešných bombových útoků. Tři aktivisté jsou stále uvězněni v New Yorku za ničení soukromého majetku jednotlivých ředitelů Marshe.
Před kampaní proti pojišťovnám se aktivisté zabývali jednotlivými akcionáři a investory. Mezi největší patřila společnost Stephens Inc., což je největší firma působící na Wall Streetu. Po méně než roce donutila SHAC tuto firmu, aby prodala veškeré akcie HLS, i když zároveň přišla o 33 miliónů dolarů, které laboratořím půjčila, aby jí 29.1.2001 zachránil před krachem. 8.1.2002 ohlásila Stephens Inc. že přetíná veškeré styky s Huntingdon Lite Science. Nedávno HLS, po stále se opakujících útocích na personál a akcionáře, opustila pro ní již velice nevhodnou Londýnskou burzu a přesunula svůj hlavní stan do Spojených států. Ještě v době protestů proti společnosti Marsh vydala Britská vláda nový zákon o zastrašování a trýznění, který měl za hlavní cíl aktivistům zkomplikovat možnost demonstrovat před jednotlivými domy zúčastněných lidí a před kancelářemi firem. Ale ani tento nový zákon pojišťovnám nepomohl.
Mluvčí Ministerstva Průmyslu a Obchodu Velké Británie na tiskové konferenci uvedla, že: „Oba tyto kroky (pojištění a založení účtu) byly provedeny, aby ochránily HLS od nepříjemné kauzy zastrašování a útoků, které byly vedeny přímo na zaměstnance, včetně jejich rodin a přátel a těch, kteří do laboratoří cokoliv dodávají, zákazníků a všech ostatních spřízněných společností.“ a dále, že: „Jakákoliv finanční ztráta této společnosti, může mít obrovský dopad na vědecký a lékařský výzkum ve Velké Británii.“ Znovu se přitom odvolala na parlamentní výrok, že HLS je jednou z rozhodujících složek důležitého výzkumu, vývoje a toxikologického testování pro farmaceutické, biotechnologické a chemické společnosti.
Greg Avery SHAC: „HLS nedokáže najít jedinou pojišťovací společnost nebo makléře, který by jí nabídl své služby a bez intervence britské vlády dojde k jejímu uzavření. Nyní je HLS v pozici, v které nemůže bez konta a pojištění, které ji vláda obstarává, fungovat. Velká Británie se dnes musí jevit farmaceutickým, chemickým a agrochemickým společnostem z celého světa, které hodlají svůj výzkum provozovat na zvířatech, jako nejvíce nehostinné místo na téhle planetě.
Toto je ohromné vítězství, a ukazuje nám devastující efekt, který přináší globální přímá akce proti zúčastněné společnosti. Kampaň proti společnosti Marsh byla tréninkem pro aktivisty celého světa, jak vést jejich demonstrace a akce s maximálním účinkem. Vysíláme zprávu HLS, zákazníkům, jednotlivým ředitelům a vědcům: „jste další na řadě!“
Odhalení v Eli Lilly (5.1.2003)
Členům britské organizace Stop Huntingdon Animal Cruelty se podařilo získat materiály přímo z laboratoří jednoho ze zákazníků Huntingdon Life Sciences, EIi Lilly. Aktivista SHAC se do laboratoří dostal jako technik pracující v oddělení chovu zvířat a delší čas měl možnost být u několika sérií pokusů, stejně krutých jako vědecky nesmyslných. Uvnitř laboratoří odhalil, že za pouhý jeden rok bylo vzato do odporných pokusů a následně zabito v laboratořích firmy, v tomto případě ve Windleshamu v Surrey, pro testování kokainu na 36 000 myší, křečků, krys a morčat. Je nepochopitelné, že společnosti podobné Eli Lilly dokáží znovu a znovu veřejně prohlašovat, že provádějí výzkumy, které v budoucnu poslouží lidskému zdraví přesto, že toto tvrzení je velice vzdálené pravdě. Eli Lilly je jednou z největších farmaceutických společností na světě a aktivisté SHAC si za cíl vybrali tuto společnost čistě proto, že se jedná o jednoho ze zákazníků HLS (HLS nedávno, poté co byla doslova vytlačena z Londýnské burzy, převzala nový název LSR – Life Sciences Research. Dnes se firma snaží nalézt nové zákazníky na burze americké.). Další část těchto nesmyslných a krutých experimentů, včetně testů na primátech, se provádí v USA v jiném zařízení této firmy v Indianapolis.
Zmíněné experimenty obsahují například účinky jednotlivých složek na chování, na potravní řetězec, změny v chování po manipulaci s okolím, účinky jednotlivých složek na neschopnost pohybu v násilných testech plavání (jednalo se o 7 000 myší a krys), účinky jednotlivých složek na záchvaty a účinky hrozeb na srdeční rytmus. V určitých experimentech byly různé části mozků zvířat nejprve testovány a poté do nich byli přímo vstřikovány substance chemických látek, často po dobu delší než 90 dní dvakrát denně. Křečci a krysy byly neustále vystaveni přímému světlu po dobu 8 týdnů. Myši byly vystaveny zvukům o velmi vysokých frekvencích proto, aby u nich vyvolali záchvaty: zvuky vedly k divokému běhu, svírání svalstva, respiračním problémům, smrti. Po přečtení jednotlivých detailů experimentu je těžké uvěřit, že mohla být tomuto „zkoumání“ udělena povolovací licence. Na světě je mnoho tisíc lidí užívajících kokain, kteří by měli být více než rádi, aby se mohli stát předmětem studií vědců. Minimálně vám sami uživatelé této drogy mohou říci jaké efekty na ně droga má a co cítí, narozdíl od tisíců zvířat umučených v těchto zbytečných experimentech.
Po celou dobu, co ve firmě skrytý aktivista fungoval, nepřišel nikdo ze zaměstnanců na to, že vše filmuje skrytou kamerou. Z nahrávky (její část je zveřejněna na www.shac.net) je na první pohled patné, že aktivista měl, a to po celé týdny, libovolný přístup do všech kanceláří, laboratoří a dokonce mohl snadno kopírovat informace z místních počítačů. Když jednou přešla konverzace na HLS konstatoval jeden člen personálu, který ovšem dříve pracoval v HLS, že brutální zacházení se zvířaty bylo běžnou praxí, protože byl obrovský nápor práce a s prací se muselo pospíchat. SHAC celou věc komentoval: „SHAC je všude a stále znovu a znovu je nám dokazováno, že pro zapálené aktivisty není problém se dostat do jakéhokoliv zařízení, které má co do činění s HLS. My uděláme vše co je v našich silách, abychom uzavřeli HLS. Nikdo kdo se na chodu této kruté společnosti podílí nebude nikdy v bezpečí.“
Firma Deloitte and Touche kapitulovala po 10 dnech
Jeden z pěti největších poskytovatelů auditorských služeb na světě, firma Deloitte and Touche, opustila po tlaku, který na ní vyvolávala skupina aktivistů za práva zvířat, nechvalně známý Huntingdon Life Sciences. Firma pracovala pro HLS jako finanční poradce a revizor účtů (auditor). V deseti dnech, během nichž byla firma Deloitte and Touche označena za hlavní cíl kampaně za uzavření HLS, se setkala s obrovským tlakem ze strany Stop Huntingdon Animal Cruelty. Nejprve se na stránkách www.shac.net objevily informace o firmě, adresy kanceláří (postupně i adresy jednotlivých ředitelů), emailové adresy, telefonní a faxová čísla. Ihned druhý den se již naplno rozjeli demonstrace po celé Velké Británii a USA následoval Nový Zéland, Německo, Nizozemí. K přímým akcím proti firmě se přihlásila i ALF. Ve známých novinách Financial Times vyšlo několik článků, v kterých autoři mimo jiné informovali o firmě Marsh, největší pojišťovací společnosti na světě, která nedávno rovněž kapitulovala, a která musela podle Financial Times jenom pro ochranu domů svých ředitelů utratit milióny dolarů. Během těchto deseti dnů přišlo do kanceláří více jak 200 000 emailů ze strany aktivistů, což značně znepříjemnilo práci ve firmě. Jako další cíl SHAC jsou nyní označeni zákazníci HLS, hlavně japonské firmy, konkrétně farmaceutická společnost Eisai.
převzato z Call4Justice