To je jeden ze zajímavějších argumentů proti PZ. Bráníme lidským morálním objektům, aby ubližovali jiným, např. bráníme dětem, aby se bily navzájem, tak proč bychom neměli to samé dělat i u nelidských morálních objektů (pro definici morálního objektu se podívejte na otázku #17)? Pokud vůbec, tak by tato povinnost měla být považována za ještě vážnější, protože predace končí vážnými škodami – smrtí.
První odpověď s sebou nese poukázání, že predátoři musí zabíjet, aby přežili; bránit jim v zabíjení ve skutečnosti tedy znamená zabít je.
Samozřejmě bychom mohli tvrdit, že zasahovat ve velkém měřítku, abychom zabránili predaci, je naprosto neproveditelné nebo nemožné, ale to není morálně přesvědčivé.
Předpokládejme, že bychom uznali, že musíme zabránit kočce zabít ptáka. Pak bychom si uvědomili, že ten pták zabíjí mnoho hadů. Neměli bychom teď usoudit, že jsme ve skutečnosti kočce bránit neměli? Jde o to, že lidem chybí širší rozhled, aby mohli provádět všechny tyto výpočty a rozhodnutí.
Pravou odpovědí je, že zasahování, abychom zabránili predaci, by zničilo ekosystémy, na kterých závisí biosféra, a ublížilo všemu životu na Zemi. Během milionů let se v biosféře vyvinuly komplexní ekosystémy, jejichž neustávající fungování a stabilita závisí na predaci. Masivní zasahování lidmi k zabránění predace by způsobilo vážné a nesmírné škody na těchto ekosystémech, se zničujícími dopady na celý život.
I pokud bychom přijali, že bychom měli zabránit predaci (a to nepřijímáme), nevyplývá z toho, že bychom proto sami měli ospravedlnit vykořisťování morálních objektů. Když se nám nepodaří zastavit rozšířenou zabíjení lidí v cizích zemích, nevyplývá z toho, že my sami věříme, že je vhodné účastnit se takového vraždění. Stejně tak náš neúspěch zabránit predaci nemůže být považován jako ospravedlnění našeho vykořisťování zvířat. –DG
Zpět na Zvířata a morálka