Existují dva způsoby, jak vyložit tuto otázku. V prvním se může tazatel opravdu vymlouvat, že „zvíře přeci nezabil“, v druhém se může ptát na morálnost využití zvířete, které zemřelo přirozeně (nebo z příčiny nespojené s poptávkou po živočišných produktech, například bylo přejeto). V prvním případě musíme výmluvu odmítnout. Například zabití zvířete kvůli masu je provedeno na žádost (skrz tržní poptávku) a s finanční podporou (skrz platbu) koncových spotřebitelů. Jejich spoluvina je nevyhnutelná. Společnost neomlouvá příjemce ukradeného zboží, protože „on to přece neukradl“.
Druhý výklad, při využití přirozeně zemřelých zvířat, se nezdá být morálně složitý. Mnozí by takto získané živočišné produkty nevyužili z estetických důvodů. (Využili byste těla zemřelých lidí?) Každopádně přirozené smrti nemohou pokrýt obrovskou poptávku po živočišných produktech, která dnes existuje; jsou potřeba neživočišné a syntetické zdroje.
Jiní lidé se mohou vyhýbat využití přirozeně zemřelých zvířat, protože mají pocit, že by to mohlo podpořit poptávku po živočišných produktech, poptávku, kterou nelze tak nevinně uspokojit. –DG
Můžeme na to nahlížet jako na otázku úcty k mrtvým. Z toho důvodu cítíme vnitřní odpor k myšlence znesvěcení hrobu. Přirozeně zemřelá zvířata by alespoň měla být ponechána, jak jsou, namísto jejich recyklace jako části industriálního procesu. To se běžně praktikovalo v minulosti, např. staří Egypťané mumifikovali své kočky. –AECW
„Právě jste povečeřeli a jakkoliv svědomitě jsou jatka ukryta v dálce mil, jste spoluviníky.“ –Ralph Waldo Emerson (spisovatel)
Zpět na Zvířata a morálka