Někteří z vás mohou souhlasit s osvoboditelským posouzením lidské povahy, společnosti a nedostatečnosti a nevhodnosti nenásilného odporu osvobozeneckého hnutí. Cítíte spojení, tak jako oni, k dalším bytostem naší rodiny tvorů. Máte pocit, že musíte něco udělat, abyste svou rodinu bránili. Ale metody osvobození, stažení se ze společnosti či zdržování se na jejím okraji, abyste se zapojili do militantního intervecionismu, je pro vás v tuhle chvíli příliš obtížné, i když s nimi v podstatě souhlasíte. Nechcete být součástí problému, ale ještě se nedokážete vidět jako součást osvoboditelského řešení, což znamená vedení války s lidmi a jejich společností. Co podle osvoboditelů můžete udělat?
Tohle je správný čas zeptat se na složitou otázku. Pokud jsou osvoboditelé přesvědčeni, že lidé jsou neracionální, nekonzistentní, krutí, krátkozrací, chamtiví, barbarští, odcizení od sebe i přírody a pokrytí od hlavy k patě v krvi nevinných bytostí, proč jsou osvoboditelé přesvědčeni, že jsou výjimkou?
Skutečností je, že osvoboditelé přiznávají, že nejsou odlišní. Také jsou lidmi a přijímají, že trpí lidskou zkušeností. Považují se za produkty společnosti, sociální bytosti, které jsou sloučením kultury a přírody. Ale nejde o černobílou situaci. Když přijde na posouzení něčího zapojení v lidské krutosti a krveprolití, které působí, jsou osvoboditelé přesvědčeni, že existuje mnoho odstínů rudé.
Jak to vidí osvoboditelé, je lovec, který vyhledává život, který by ukončil, tmavě rudý. Tak jako výzkumník a výrobce léků a pracovník jatek a kožišník a rybář a množitel a majitel zverimexu a řidič na dálnici. Seznam je stejně dlouhý jako seznam lidí ve společnosti. Každý, kdo se podílí na krutosti společnosti na sobě nese stigma pouštění žilou.
Co se osvoboditelů týká, je jasně vegan, který neřídí, vydělává málo peněz, takže platí malé daně, a tráví svůj čas záchranou zvířat z místních farem, světlejšího odstínu rudé, než výzkumník, který loví o víkendech, jí maso a platí obrovské daně na podporu zabijácké mašinerie.
Když si zvolíte podílet se na společnosti, i pokud jen kvůli osvobozování zvířat pomocí militantního intervencionismu, budete mít určitý odstín rudé. Ani stažení se ze společnosti vás neočistí od rudosti. Stažení se je otázkou míry. Když se stáhnete ze společnosti, něco z kruté společnosti si vezmete s sebou, ať jde o zásoby či informace. Jakožto kulturní zvíře si společnost berete všude, kam jdete. Ovlivňuje, jak jednáte, myslíte, cítíte.
Pak je zde otázka hmotnosti. Osvoboditelé poukazují, že pokud se stáhnete ze společnosti, budete žít na něčím pozemku. Pokud bude váš vlastní, budete z něj muset platit daně. Pokud půjde o pozemek lesní správy či soukromý pozemek, budete pravděpodobně muset jednat s úředníky. Dny Walter Pond, kde Thoreau opustil civilizaci, jsou ty tam. Po pravdě, Walden Pond je teď státem řízené zařízení a musíte zaplatit, abyste se mohli dostat na jeho pláž.
Skutečnost, že dosáhnout dokonalosti je složité, nicméně neznamená, že by měla být zavržena jako cíl. Osvoboditelé kritizovali Gándhího za to, že svou nenásilnou revoluci zakládal na nadlidských Satygrahi. Dalo by se tvrdit, že být osvoboditelem také vyžaduje nadlidskou obětavost, jasnost a závazek. Ale uvědomují si, že jen pár lidí se dokáže zavázat konzistentní morální pozici a vykonat oběti, které doporučují.
Osvoboditelé navrhují, abychom byli realističtí. Většina lidí, i těch nejangažovanějších, bude mít potíže stáhnout se ze společnosti do největší možné míry. Pár lidí vezme děti ze školy a odejde do lesa, aby byli soběstačnými survivalisty, i když by takový život byl přirozenější a zdravější, nemluvě o tom, že i etičtější.
Ale jak to vidí osvoboditelé, jde o začátek hnutí za osvobození. Protože několik lidí ochotných obětovat své materiální a společenské pohodlí odejde do divočiny, utvoří se malé komunity. Jak se budou tyto komunity rozvíjet, bude pro lidi postupně snazší společnost opustit.
Skutečností je, že lidé potřebují další lidi. Jsme společenské bytosti. Přesto se kvůli naší citlivosti vůči nelidem cítíme znechuceni a odcizeni od jiných, kteří slepě praktikují kulturu krutosti. Mnozí lidé se cítí, tak jako osvoboditelé, jako mimozemšťani z jiné planety, kdykoliv jsou ve společnosti.
Jsou chvíle, kdy se cítítme, jako bychom vystoupili z reality do zóny soumraku, jako když vstoupíme do obchodního centra a spatříme prázdné, bezduché spotřebitele, nebo když v ulicích města vidíme restaurace prodávající maso zavražděných bytostí. Skutečnost, že lidé mohou žít v městském prostředí, s dopravními zácpami, znečištěním, přelidněním, nekontrolovatelným konzumerismem a totální destrukcí přirozeného prostředí a jeho nahrazením asfaltem a vysokými budovami, je svědectvím odcizení lidí od přírody. Lidé se dokonce odcizili od svých vlastních povah jako zvířat. Je s podivem, jak mohou lidé vést takové životy. Jak přemýšlíme nad touto šíleností, cítíme se ve svět sami – jako miliony jiných lidí!
Kvůli naší společenské povaze nám však odpor k jiným lidem a odcizení od nich a jejich kultury nezabrání v pocitu potřeby být do určité míry mezi nimi. Jak osvoboditelé řeší tuto ambivalenci?
Uvědomují si, že ve svém odcizení ze šílenosti jiných nejsou sami. I dnes existují komunity v lesech a horách, kam se lidé do největší možné míry stáhli ze společnosti a kde žijí přirozený život mezi dalšími stejně smýšlejícími dušemi. Zjistili, že nemusí svou citlivost obětovat kvůli lidské společnosti.
Po pravdě je taková oběť zbytečná. Když se vzdáme své citlivosti, abychom byli s odcizenými lidmi, odcizíme se sami od sebe a ztratíme jakoukoliv šanci najít uspokojující společnost. Pamatujte, základem pro potěchu z druhých je schopnost vcítit se do nich. Nemůžete se vcítit do cizinců, protože podle definice jsou cizinci těmi, s kým se neidentifikujete, a identifikace je základem empatie. Jen ztrácíte čas s lidmi, s kterými si neporozumíte.
Dovolte mi ilustrovat toto dilema běžným příkladem. Jako vegan se cítíte znepokojení pokaždé, kdy vás rodina pozve na Díkuvzdání. Víte, že kvůli této události bude člen vaší širší rodiny, krocan, zabit, vykuchán, sťat, odrán, uvařen a sněden, a vy toho nechcete být součástí. Abyste měli radost, hostitelé vám k jídlu připraví nějakou zeleninu. Očekávají, že budete spokojeně sedět s nimi, zatímco budou hltat krocana, pokud si budete moci jíst svou zeleninu. Očekávají, že budete respektovat jejich chování, pokud oni budou respektovat to vaše.
Někteří lidé se tomuto zacházení každý rok podrobí ve jménu zdvořilosti, přátelství či oddanosti rodině. Samozřejmě co se krocana týká, nejste zdvořilí, přátelští ani oddaní. Pro osvoboditele je to vše jen lidostředná hovadina!
Jiní lidé takové pozvánky odmítají a raději se cítí osamělí než znechucení.
A další si uvědomili, že existují další vegani se stejnými pocity odcizení, kteří by se rádi dali dohromady. Není nic lepšího než veganské jídlo s dalšími vegany, kdy konečně cítíte spojení s dalšími lidmi. Takový pocit společenství se odehrává v hnutí za osvobození, dokonce i v divočině. Osvoboditelé navrhují, abyste měli oči otevřené a uši nastražené pro další s podobnou myslí.
Osvoboditelé jsou tedy přesvědčeni, že se lidé mohou stáhnout ze společnosti, aniž by museli přijít o přednosti lidské společnosti. Jde jen o otázku nalezení těch správných, stejně smýšlejících lidí. Co se militantního intervencionismu týká, navrhují osvoboditelé, aby lidé, kteří se rozhodli prozatím zůstat uvnitř společnosti, využili své situace a stali se sabotéry. Zapálený jedinec může snížit svůj životní standard, aby spotřeboval, co nejméně možno, může řídit tak zřídka, jak možno, a může se stravovat vegansky. To zesvětlí jejich odstín rudé. Z pohledu osvoboditelů zesvětlí činy militantního intervencionismu, od cihly ve výloze zverimexu a osvobození zvířat k prořezání pneumatik transportního vozidla, jejich odstín ještě více.
Dva lidé, kteří si přečtou tuto knihu a souhlasí s jejími principy, mohou spolupracovat, doporučují osvoboditelé. Jeden může pracovat jako infiltrátor v laboratoři, jatkách nebo obchodě a poskytovat tomu druhému informace pro militantní intervencionismus. Pokud někdo vydělává víc peněz, než potřebuje, osvoboditelé navrhují, aby podporovali někoho dalšího, kdo chce využít všechen svůj čas na sabotáž.
Osvoboditelé jsou přesvědčeni, že to ukazuje, že se lidé mohou zapojit do osvoboditelského hnutí, aniž by museli být dokonalými lidskými bytostmi. Uvědomit si, že nejsme dokonalí, je jako uvědomit si, že nedokážeme společnost změnit. Nemá smysl bědovat nad tím, kým nemůžeme být; ale když si uvědomíme, kým se můžeme stát, můžeme najít optimismus a naději. Osvoboditelé také doufají, že se můžeme do osvobození zvířat zapojit do největší možné míry, snažit se být konzistentnější, militantnější a ještě více vzdáleni společnosti. Podle osvoboditelů se můžeme pustit do doživotního procesu zesvětlování odstínu rudé.
Ale co ty zástupy lidí, kteří mají pochopení pro osvobozenecký postoj, ale jednoduše vzdorují jakékoliv formě násilí proti lidem? Většina lidí, kteří se zajímají o zvířata, jsou obyčejní, soucitní lidé, kteří chtějí učinit životy zvířat v rukou lidských tyranů příjemnějšími. Nikdy nevypadnou ze společnosti, neporuší zákon ani nepůjdou na shromáždění proti vivisekci či kožešinám. Avšak pošlou peníze zvířecím skupinám, budou se svými „mazlíčky“ zacházet hezky a budou se cítit provinile pokaždé, když si dají steak. Tito lidé jsou základem podpory obránců zvířat. V jaké roli vidí osvoboditelé tyto lidi?
To je důležitá otázka. Skutečností je, že jen několik lidí se chopí života osvoboditele. Osvoboditelé doufají, že ti, kdo se nepřipojí, si alespoň přiznají, že takový život, s jeho strategiemi stažení se a militantního intervencionismu, je nejkonzistnějším postojem, který může člověk zaujmout, pokud chce žít jako skutečný obránce zvířat, a nejúčinnější metodou k osvobození naší rodiny tvorů zpod lidského útlaku. Pokud si to přiznají a uvaží etiku osvobození jako ideální, doufají osvoboditelé, že to dokážou přiznat i ostatním. Při nejmenším mohou přestat odsuzovat osvobozenecké aktivity, např. přepady Fronty za osvobození zvířat, jako nepřijatelné činy „terorismu“.
To je skutečným problémem, který v současnosti rozděluje hnutí na obranu zvířat. Většina velkých zvířecích organizací okamžitě odsuzuje přepady ALF v naději, že si udrží dojem váženosti. Vědí, že kvůli aktivitám ALF hází veřejnost, opozice a média celé hnutí do jednoho pytle a nazývají všechny obránce zvířat jako „teroristy“. S vědomím, že umírnění členové, jako ti, které jsme si zrovna popsali, kteří odmítají nelegální aktivity jakéhokoliv druhu, přestanou posílat příspěvky skupinám, které takové aktivity podporují, nemohou se tyto skupiny dočkat, aby složily přísahy věrnosti společnosti a zavrhly jakékoliv nezákonosti páchané ve jménu osvobození zvířat.
ALF aktivisté mají být podle osvoboditelů nejen chváleni, ale lidé provádějící tyto přepady by měli být povzbuzováni, aby vůči lidským utlačitelům zakročovali konfrontačněji a ničivěji, což je postoj, který ALF veřejně odsuzuje.
Není záměrem osvoboditelů znevážit lidi, kteří nedokážou přijmout plný závazek být osvoboditelem. Jejich předpoklad, že lidé jsou extrémně nedokonalí, vyžaduje, aby byli citliví k lidské slabosti. Lidé podílející se na systému mají tmavší odstín rudé než osvoboditel. Osvoboditelé uvádějí, že mohou trochu vyvážit své podílení se tím, že pomohou osvobozeneckému hnutí, jak mohou.
Tito lidé mohou podle osvoboditelů ovlivnit těch 12 % veřejnosti, které se zajímají o etické otázky, ale byli by odrazeni drsnějším a extrémnějším postojem osvoboditelů. Lidé se mění pomalu a v hnutí je místo pro lidi, kteří pomáhají ostatním posunout se k osvoboditelské etice. Čím více lidí bude sympatizovat s osvobozeneckou věcí, tím více zvířatům bude pomoženo.
To znamená, že standartní taktiky psaní poslancům, pořádání demonstrací, psaní dopisů editorům a mluvení s přáteli, kolegy a rodinou budou mít v očích osvoboditelů své místo. Tyto taktiky zvířata neosvobodí, ale způsobí utlačitelům alespoň nějaké starosti, až se budou snažit udržet kontrolu nad chovánín spotřebitelů.
Pamatujte, podle osvoboditelů je snaha zlepšit sílu charakteru společnosti ztraceným případem. Úsilí se musí soustředit na sabotování zneuživatelského systému, vytváření překážek útlaku. Cokoliv, co působí zneuživatelům zvířat obtíže při utlačování, je dobrým činem. Utrácení peněz na lobbisty, televizní reklamy a právníky činí zneužívání zvířat obtížnějším a méně ziskovým.
Jinými slovy, tyto standardní taktiky jsou pro mocné tyrany mrzutostí, ne prevencí jejich aktivit. Neexistuje žádný způsob, jak je zastavit ve velkém, společenském měřítku. Ale osvoboditelé mají dojem, že je mohou zastavit v malém, jednotlivém měřítku. Aby toho dosáhli, jsou přesvědčeni, že musí praktikovat militantní intervencionismus.
Jejich postoj ohledně nenásilných taktik je, že fungují jen minimálně, ale jsou lepší než nic. Avšak neměly by být používány s nadějí na přeměnu společnosti. Jsou přesvědčeni, že nikdo nikdy společnost žádným významným způsobem nezmění ve prospěch úcty ke zvířatům. Nenásilné taktiky by měly být používány, prohlašují osvoboditelé, s úmyslem sabotování systému, ne jeho změny. Čím více lidé podléhají dojmu, že nenásilné taktiky systém změní, tím méně budou ochotni se proti němu vzbouřit. Proto mají osvoboditelé dojem, že je nenásilí nebezpečné, pokud je praktikováno ze špatných důvodů. Falešné naděje, že to může fungovat, zvířatům v dlouhodobém horizontu uškodí. Udržuje to víru v systém a závazek k vyřešení problémů s násilnými lidmi a jejich násilnou společenskou mašinérií.
Ve zkratce, osvoboditelé žádají zastánce zvířat, aby přispěli osvobozeneckému hnutí tím nejlepším a podpořili ty, kdo jsou ochotni být ve svém přístupu extrémní. Podpořit je znamená podpořit zvířata, která zachraňují.
O své práci a přístupu osvoboditelé smýšlejí pozitivně. Doufají, že pozitvní pohled je nakažlivý, protože je mnoho věcí, kvůli kterým se mohou cítit pozitivně. Motivace pro jejich činy je založena na jejich pocitech, především jejich empatii ke všem bytostem v naší rodině. Osvoboditelé jsou milující lidé. Ale láska nemusí být projevována jen naším utrpením pro zneužívané členy rodiny. Také mohou cítit empatii pro svobodné, šťastné členy. Empatie je flexibilní nástroj pro spojení s ostatními. Dovoluje nám cítit jejich strasti i slasti. Jako empatické bytosti mají osvoboditelé dojem, že také mohou ve světě najít skutečné štěstí, i během toho, co pracují na zmírnění utrpení.
Jinak řečeno, čím více bolesti cítíte, tím více můžete cítit i potěšení. Empatie dělá z osvoboditelů soucitné lidi. Mohou plakat s utlačovanými a smát se se svobodnými. Schopnost empatie a pocit spojení s ostatními je nezbytná pro pocit lásky, protože láska je největší formou spojení. Osvoboditelé říkají, že se nemusí omezovat jen na milování těch, kdo trpí.
Příklad, který používají k vysvětlení, je, že pokud byste měli mnoho bratrů a sester a někteří z nich by byli mučeni a vražděni, zasvětili byste svůj život jejich osvobození. Avšak to by vám nebránilo cítit potěšení z lásky k bratrům a sestrám, kteří jsou volní.
Nejdůležitější je, že se osvoboditelé domnívají, že je v pořádku užívat si života, navzdory krveprolití, které je obklopuje. Osvoboditelé jsou přesvědčeni, že díky svojí empatii jsou schopni pocítit opravdovou lásku. Tvrdí, že jsou pravděpodobně těmi nejvíce naplněnými, milujícími, uvědomělými lidmi na Zemi.
Těm, kdo jsou ochotni započít proces přeměny v osvoboditele, nabízí osvoboditelé další slova povzbuzení. Tato byla na kazetě.
„Vaše emoce jsou mocné, nejen tím, že vás činí vnímavými k lásce i utrpení, ale i v udržování vašeho závazku vůči osvobození. Mnoho lidí je motivováno svými hlavami. Natolik se odcizili od přírody, že si dovolí nechat se pohltit hrami mysli a dávají svým hlavám přednost před srdci. Srdce jsou intuitivní, zatímco intelekt potřebuje důvody a vysvětlení, které intuice nedokáže nabídnout.
Tito sebeuspokojení lidé jsou těmi, kdo čtou knihy jako ‘Strava nové Ameriky’ od Johna Robbinse a intelektuálně oceňují důležitost přechodu k veganství. Dokonce to mohou i zkusit na pár týdnů, možná dokonce i měsíců, a zanechají toho, protože bylo příliš složité najíst se v restauraci, nebo proto, že opravdu rádi jedí krocana během Díkuvzdání či Vánoc. Někteří se k jezení masa vrátí po té, co si přečtou další knihu, od dalšího samozvaného odborníka, který jim bude říkat, že maso je nezbytné pro dobré zdraví. Sebeuspokojovači nemají vytrvalost. Mysl je nestálý orgán.
Neočekáváme, že se sebeuspokojovači kdy stanou osvoboditeli. K provádění naší práce je zapotřebí závazek a hromada srdce. Možná máte srdce, které je potřeba. Buďte hrdí na sebe a svou schopnost cítit, pokud tuto vzácnou citlivost máte.
Ve svém závazku k osvobození se můžete cítit osamoceni. Nejste. Realisticky, musíme očekávat, že většina lidí odolá poselstvím v této knize. Lidé jsou na nic! To nelze popřít. Ale objeví se jiní nám podobní, kteří tyto pravdy připustí a přidají se k naší věci. Naše počty budou v porovnání s násilníky a zbabělci vždy skrovné. Naše malé počty činí každého z nás cenným a zvláštním. Ale naše počty porostou, když se naše úsilí posílí a když se další, kdo se cítí stejně jako my, budou cítit pochopeni. A stejně jako my se cítí mnoho tisíc lidí.
Skutečnost, že naše aktivity neohlašujeme jako standardní skupiny činí naše počty nespočitatelné. Jeden osvoboditel může vydat za sto, když paranoidní mysli násilníků sklízí hořkou sklizeň, kterou zaseli. Buďte hrdí na svou odvahu a buďte si jistí svou účinností. Zvířata z vašich snah těží. Pro osvobozené zvíře jsme rozdílem mezi životem a smrtí. Každý osvoboditel je skutečným hrdinou.“
Tato kniha byla napsána jako vysvětlení intelektuálních ospravedlnění, která používají ti, kdo věří v osvobození zvířat. Jak jste zjistili, je tato otázka složitá. Pokusil jsem se je přeložit jasně a stručně. Prosím přečtěte si tuto knihu znovu, abyste pochopili, co bylo řečeno, a posoudili její platnost.
Podle osvoboditelů je každý, kdo tuto knihu čte, zneuživatelem zvířat. Už jen z toho důvodu, pokud ne z jakéhokoliv jiného, by se měli všichni zajímat o jejich poselství a přístup. Je možné, že násilí se během let vystupňuje, jak budou lidé čím dál více rozčarováni z práce uvnitř systému. Rostoucí lidská populace je zároveň prakticky zárukou zvýšeného zneužívání zvířat. Situace se stává kritickou.
Mezitím každý den umírají miliony našich bratrů a sester. Správně či špatně, osvoboditelé se oprávnili udělat, co je podle nich pro naší rodinu správné. Pro ně začala válka!
O autorovi
Jsem si jistý, že mnozí z vás by rádi věděli, kdo jsem. Předpokládám, že svoji identitu nikdy neodhalím. Ti, kdo zneužívají zvířata kvůli práci, potěšení či prostě jen ze zvyku, mě budou chtít dopadnout, aby dokázali, že mají moc pokračovat ve svém utiskujícím životním stylu. Ti, kdo se nazývají organizacemi za práva zvířat či welfare, budou chtít zadupat moji prezentaci osvoboditelského odsouzení lidsotředného statusu quo, v kterém se jim daří. Ve zkratce, očekávám, že jen několik lidí přijme má slova s upřímným potěšením a souhlasem.
V případě, že se někdo pokusí vydělat na mém pseudonymním stavu a bude tvrdit, že je Křičící vlk, možná při pokusu zdiskreditovat mou práci či aby získal osobní slávu, prosím ujistěte se u vydavatelů této knihy. V tuto chvíli nevědí, kdo jsem, ale odhalím se nejdříve jim, než učiním jakákoliv veřejná oznámení. Budu promlouvat skrze ně.
Zpět na Obsah