Aby osvětlili svůj postoj o zvířatech, předkládají osvoboditelé následující tvrzení:
„VŠECHNY BYTOSTI JSOU SI ROVNY! LIDÉ SI NEZASLOUŽÍ ŽÁDNÉ ZVLÁŠTNÍ VÝSADY ANI ZŘETEL, VE SKUTEČNOSTI JSOU PRÁVĚ LIDÉ JEDINÝMI BYTOSTMI SCHOPNÝMI ZLA.“
Nelidská zvířata jsou živoucí, cítící bytosti oprávněné užívat si své životy, jak samy uznají za vhodné, svobodné od lidských zásahů. Nelidé jsou vnímaví, což znamená, že jsou si vědomi svých zájmů a potřeb a toho, zda jsou či nejsou uspokojeny. Lidé nemají žádné právo překážet jiným bytostem, když se snaží uspokojit své potřeby, tak jako očekáváme, že budeme svobodní při uspokojování svých potřeb.
Osvoboditelé věří, že environmentální problémy jsou spojeny s problémy zvířat. Myslí si, že toto spojení by mělo být očividné. Pokud respektujete zvířata, pak musíte respektovat jejich domovy. Poražení stromu zničí část životního prostoru jiných bytostí. V některých případech je to domov mnoha jiných bytostí, jako jsou ptáci, malí savci a hmyz. Samozřejmě, že osvoboditelé vědí, že existuje důvod, proč lidé poráží stromy. Věří, že je to proto, že lidé vidí svět jako „přírodní zdroj“, jako prostředek uspokojení lidských potřeb.
Z osvoboditelova pohledu byl svět definován člověkem pro člověka. Umístění člověka do středu světa se nazývá antropocentrismem. Dovoluje to lidem považovat zvířata za „přírodní zdroje“, předměty pro lidské využití a spotřebu. Tyto sebestředné představy jsou dokonce velebeny v náboženských spisech, např. v Bibli, vštěpující tyto násilné praktiky s údajným božským souhlasem a odlučuje je od odrazu postavením neproniknutelných stěn víry. Krvežízniví lidé potřebují jen malé ospravedlnění pro krveprolití přírody, ale vyzbrojeni vírou jsou nezastavitelným, sebepodpůrným holokaustem.
Tento antropocentrický pohled na svět také vyústil ve zničení životního prostředí. Hory, řeky a dokonce i celé deštné pralesy nejsou ničím jiným než předměty na uspokojení lidského hladu po kontrole a materiálním vlastnictví. A toto ujařmení světa a jeho obyvatel lidskými touhami ani nezprostilo lidi od vraždění se navzájem. Je to proto, že spojení mezi nelidmi a lidmi je nevyvratitelné. Všichni jsme zvířata. Pokud je možné vykořisťovat a postrádat nelidská zvířata, pak je to možné i u lidských zvířat.
Antropocentrismus se podobá egocentrismu. Pokud se někdo chová, jako kdyby záleželo jen na jeho zájmech a potřebách, nazýváme ho sebestředným či egocentrickým. Taková osoba nepřemýšlí nad potřebami jiných. Svět a všichni jeho obyvatelé existují pro jeho zábavu a použití. Analogicky, pokud lidé smýšlí o lidech, jako o jediných, na kom záleží, můžeme tyto lidi nazývat antropocentrickými. Jak egocentrismus, tak antropocentrismus ústí ve zneužívání druhých, protože jde o sebestředné názory. Popravdě jsou všichni egocentričtí lidé zároveň i antropocentrickými. Přijde jim, že celý svět existuje pro jejich využití. Tito egocentričtí lidé, kteří se považují za střed lidského světa, vidí lidi jako střed přirozeného světa.
Naopak to však neplatí. Mnoho lidí se považuje za altruistické milovníky lidstva ochotné zemřít na kříži, jako to udělal jejich hrdina, Kristus, aby odčinil hříšnost člověka. Tito lidé by nebyli považováni za egocentrické. A přesto dávají přednost zájmům a potřebám lidí. Staví lidstvo na piedestal nad všechny ostatní bytosti a považují svět za zdrojovou základnu lidstva. Osvoboditelé věří, že světci lidstva jsou stále hříšníky světa.
S touto linií myšlení dojdou osvoboditelé k závěru, že antropocentrismus odcizuje lidi od zbytku přirozeného světa. Antropocentrici považují lidi za oddělené od přírody a životního prostředí, realita prožívaná miliony lidí žijících v asfaltových a betonových městech. Ve většině měst je příroda omezená na urbanistické krajinové projekty, v kterých se tu a tam objeví strom zasazený do betonového květináče nebo malého otvoru v chodníku. Jediným rysem přirozeného světa, který zůstává netknutý, je počasí, i když se lidé ukrývají ve svých ekologicky kontrolovaných budov, aby omezili tento dopad přírody na své životy.
Když antropocentrici pocítí náklonnost ke zvířatům nebo přírodě, jsou jejich pocity vždy poskvrněny jejich zaměřením na lidi. Když říkají, že milují zvířata, myslí tím, že mají zvířata rádi za to, co nabízí lidem. Obvykle dávají přednost zdomácnělým zvířatům. Domestikace je proces, při kterém jsou zvířata množena pro lidskou manipulaci a kontrolu. Psi, kočky a další „mazlíčci“ jsou předměty náklonnosti pro lidi, kteří o zvířecím životě přemýšlí ve vztahu k lidským potřebám.
Když přijde na milování přírody, vidí tito lidé širé nebe jako osvěžující únik z městského života. Užívají si vysoké stromy, čistý vzduch a čisté řeky a jezera. Cení si toho, jak se v přírodě cítí. Věří v záchranu lesa, protože v něm rádi chodí. Žádají o záchranu určité řeky, protože v ní rádi rybaří. Volají po záchraně deštných pralesů, protože na nich závisí jejich planeta.
Deštné pralesy jsou ve skutečnosti primární obavou antropocentrických environmentalistů z mnoha důvodů, které odhalují jejich lidostřednou zaujatost. Vedle skleníkového efektu vyplývajícího z ničení deštných pralesů si stěžují, že ničení lesů je příčinou vyhynutí mnoha druhů rostlin i zvířat. Proč je to důležité? Je to proto, že můžeme přijít o potenciálně prospěšné léčivé rostliny. Mimoto ztráta živočišných druhů oslabí světový genofond a okrade lidi o bohaté pestré biologické zdroje. Nestarají se o životy jednotlivých zvířat. Jediné, o co se starají, jsou ohrožené druhy a dopad takové ztráty na lidi.
Antropocentrický pohled dovedl environmentalisty a obránce zvířat ke společnému sporu. Tito milovníci zvířat se zajímají víc o kočky a psy než o sekvoje, zatímco tito environmentalisté se zajímají víc o udržení divočiny pro rekreační využití než o zvířata. Takoví environmentalisté podporují přidání zvířat do přírodních oblastí, jako to dělají odbory pro ryby a „zvěř“2, aby udržela populace na úrovni, která lovcům dovolí bavit se zabíjením zvířat každou sezónu.
Antropocentrický přístup vytváří z otázek zvířat a životního prostředí dvě rozdílné otázky. To není překvapením. Odcizení lidé, kteří jsou sami oddělení od přírody, vidí zvířata také odděleně od jejich prostředí.
Osvoboditelé to vidí jinak. Vidí životní prostředí jako sjednocení bytostí s jejich okolím. Zvířata jsou prodloužením stromů, řek, trav, deště, sněhu, země, vzduchu, mraků a celé planety. Celá planeta je jedním systémem. A celá planeta je větší než součet jejích zvířecích, rostlinných a minerálních částí. Oddělovat zvířata od životního prostředí je lidským myšlenkovým konstruktem. Nemá nic společného s realitou.
Všechna zvířata a rostliny pochází ze země. Všechna se vrací do země. Skládají se ze stejných přísad. Jsou rozdílnými manifestacemi stejné jednoty světa.
Aby mohli žít podle tohoto pohledu, osvojili si osvoboditelé naturocentrickou etiku, která vidí místo lidí v přírodě z perspektivy celého přirozeného světa. Tento pohled nevidí lidi jako střed planety, ale jen jako jednoho účastníka mezi většinou jiných. Člověk není ani tím nejdůležitějším účastníkem. Proč by měl být? Sloni, vydry, mořští okouni, pavouci a supi mají stejné právo být na této planetě tak jako lidé.
Naturocentrický pohled je holistický. Jako takový spojuje hnutí za zvířata a životní prostředí do jednoho hnutí za osvobození světa od lidské tyranie a vykořisťování. Osvoboditelé věří, že se musejí starat o životní prostředí, ne proto, že má cenu pro lidi, ale proto, že je domovem jejich nelidských bratrů a sester.
Osvoboditelům přijde zvířecí hnutí bez obrany životního prostředí absurdní. Zvířata potřebují místo k životu a ničení životního prostředí je ve skutečnosti ničením zvířat.
Environmentální hnutí bez primárního zájmu ve zvířatech není ničím jiným než lidskou sebestředností. Zajímat se o životní prostředí bez obav o jeho zvířecí složku znamená vidět životní prostředí jen z lidského hlediska.
Jen s naturocentrickou etikou se mohou milovníci zvířat a environmentalisté dát dohromady v boji proti lidskému útlaku jiných a ničení světa. Tato naturocentrická etika považuje environmentalismus za složku zvířecího hnutí. Osvoboditelé se starají o životní prostředí, protože je to místo, kde žijí jejich bratři a sestry. Zvířata jsou jejich životní prostředí. Obrana životního prostředí je obranou zvířat.
Považováním ochrany životního prostředí za zvířecí otázku nenaznačují osvoboditelé, že na životních formách, jako jsou stromy, nezáleží. Rozhodně na nich záleží. Věří, že čím více se dostaneme do kontaktu s naší zvířecí povahou, tím více můžeme cítit spojení se všemi formami života. Můžeme stát vedle stromu a cítit jeho životní sílu. Na takové spojení se naturocentrická etika soustředí.
Když je poražen strom, cítíme, že je zničena část nás samotných. Naše spojení bylo přerušeno. Tento pocit ztráty spojení motivuje osvoboditele k respektování stromů a dalších aspektů životního prostředí, jehož jsou součástí. Pokud tedy brání životní prostředí, pak brání sebe i další bytosti s ním spojené.
Pro osvoboditele je obrana životního prostředí prodloužením obrany zvířat. Pokud by s životním prostředím nebyla spojena žádná zvířata, nebo jím nebyla žádná ovlivněna, nezáleželo by na tom, co s ním stane. Na životních prostředích záleží, protože jsou prazdroji živých bytostí, kterým záleží na životě. Je to další způsob jak říct, že environmentální hnutí je přidružené k zvířecímu hnutí.
Osvoboditelův závazek k nelidským zvířatům je hlubší než pouhá povrchnost. Se všemi bytostmi ho pojí spirituální spojení, pocit jednoty se všemi stvořeními. Co se stane bytosti pásovce, nebo bytosti jelena, nebo bytosti holubice, osvoboditele ovlivňuje, protože jsou jejich rodinou a milovanými. Tyto další bytosti jsou bratry a sestrami osvoboditelů a osvoboditelé s nimi jednají s respektem, čestností a věrností. A když říkají, že ostatní bytosti jsou jejich rodinou, myslí tím, že je budou bránit, jako by bránili své pokrevní bratry a sestry. Milování zvířat je pro osvoboditele víc, než jen potěšení ze hry s koťátkem nebo štěňátkem. Je to závazek k respektování zvířecích bytostí v jejich veškerých osobních činech a k boji proti všem lidem, kteří je utlačují.
Mnoho lidí provolává lásku ke zvířatům. Lovci říkají, že milují divoká zvířata, zrovna když vyprazdňují své poloautomatické zbraně do čehokoliv, co se hýbe. Kožišníci říkají, že také milují zvířata a prohlašují, že nášlapné pasti, které používají, nejsou přehnaně bolestivé pro zvířata, která neměla tolik štěstí, aby jimi byla rozdrcena. Dokonce i zvířecí výzkumníci se chlubí láskou ke zvířatům a trvají na tom, že mučení, kterému podrobují naše bratry a sestry, je nutné pro lidské zdraví.
Sebestředné a lidostředné přesvědčení, které vyznávají lovci, kožišníci a výzkumníci by mělo být zřetelné i lidem bez zájmu na zvířatech. Ale osvoboditelům přijdou názory některých údajných „milovníků zvířat“ a dokonce i členů „humánních“ organizací k smíchu. Tito údajní obránci a milovníci zvířat jsou z pohledu osvoboditelů pokrytci. Zvířata stále považují za předměty k lidskému vykořisťování. Jen je prosím vykořisťujte humánním způsobem, žádají tito pokrytci. Mučení a zabíjení zvířat v laboratořích je ospravedlněno, pokud je vykonáváno pro „nutný“ výzkum, pokud je proveden se soucitem. Dokonce i jezení zvířat je přijatelné, pokud jsou „poražena humánně“.
Pro osvoboditele, kteří pohlížejí na zvířata jako na rodinu, je koncept „humánní porážky“, z jakéhokoliv důvodu, zvráceností. Ukazuje to, jak zmatení lidé jsou v tom, co to znamená být humánní. Humánní porážka je protimluv, jako vojenská rozvědka (pozn. překl.: v originále military intelligence = vojenská inteligence). Osvoboditelé mají pocit, že zabití nevinné bytosti, lidské či nelidské, která nechce zemřít, není nikdy humánní.
Případ, který osvoboditelé používají, je následující. Považovali byste někdy vraždu svého bratra nebo sestry za humánní? Co kdyby se vrah hájil, že vaši sestru zabil s láskou, předávkováním barbituráty nebo elektrickým proudem? Usmáli byste se a souhlasili s tím, že její vražda byla humánní?
Osvoboditelé věří, že pravým důvodem, proč nazýváme porážku zvířat „humánní“, je, že to činí tento proces pro vrahy snazší. Podle osvoboditelů jsou mnohé „humánní“ organizace jen o usnadnění vraždy lidem. Poukazují na to, že 15 milionů psů a koček je každý rok zabito v „útulcích“. Veřejnost nechce myslet na to, že jejich nechtění mazlíčci jsou zabíjeni ránou prknem do hlavy. Zabíjet zvířata diskrétněji, řekněme třeba injekcí, je humánní pro lidi. Nevadí, že zničená zvířata jsou vražděna jen kvůli lidské nedbalosti a neochotě změnit systém, třeba uzavřít zverimexy, postavit množírny mimo zákon a zavést povinné kastrování.
Osvoboditelé jsou znechuceni mnoha skupinami na obranu zvířat a životního prostředí, které mají tučné bankovní účty a které vědomě uznávají, že systém pravděpodobně nikdy nezmění. Některé z těchto organizací existují už přes 100 let. Zatím týrání zvířat stabilně rostlo.
Přemýšlí tyto organizace nad zřejmou nedostatečností svého přístupu? Ne, vykřikují osvoboditelé! Jednoduše si představují dalších 100 let fungování uvnitř systému.
Osvoboditelé se vysmívají lidem, kteří se bijí do hrudi při ochraně welfaru zvířat, někteří z nich dokonce říkají, že věří v práva zvířat, ale kteří nemají žádný problém se zabíjením zvířat. Tito lidé brojí proti utrpení zvířat, ale ne proti jejich vraždění. Jsou proti velkochovům, kde je se zvířaty zacházeno jako se stroji a kde jsou uzavřena v temných, stísněných, přeplněných prostorech. A přesto nemají námitky proti zabíjení zvířat na jídlo, pokud jsou chována na staromódních rodinných farmách, než jsou poražena. Pokud je se zvířaty zacházeno dobře, dokud jsou naživu, na jejich zabíjení není nic špatného. Koneckonců, smrt je přirozená.
Osvoboditelé se ptají, zda by tito lidé zaujali stejný postoj, kdyby někdo chtěl porazit a sníst jejich pětiletého bratra? Dovolili by, aby byl zavražděn, pokud by bylo zajištěno, že bude cítit minimální bolest v okamžiku své smrti? Nebo řeknou, že nikdo nemá právo skončit jeho život. Pokud vrazi usoudí, že to dítě prožilo dobrý život, byla by jeho vražda přijatelnější? Samozřejmě, že ne, vykřikují osvoboditelé! Někteří vrazi zvířat ospravedlňují své činy souhlasem s tím, že lidé jsou také zvířata a zvířata se zabíjí navzájem. Lidé prostě žijí podle pravidel džungle. Nevysvětlují, proč se lidé jako zvířata rozhodli jednat jako paraziti a agresivní masožravci raději než jako mírumilovní býložravci. Také nevysvětlují, jak můžeme čekat, že se lidé jako nemilosrdná zvířata zabíjející a vykořisťující ostatní bytosti budou chovat humánně a uctivě k jiným lidem. Když je vyzvete k odpovědi, reflexivně řeknou, že lidé nejsou stejní jako zvířata. Nějakým způsobem si lidé zaslouží více úcty. Osvoboditelům toto tvrzení odhaluje zaujatost, zvanou speciesismus, která se týká přesvědčení, že nelidské druhy jsou podřazené lidem, tak jako rasismus je přesvědčení, že některé rasy jsou podřazené jiným.
Osvoboditelé věří, že zacházení se zvířaty jako s podřadnými a s majícími menší hodnotu než lidé je vlastností i některých z neochvějných obránců práv zvířat. Například odkazují na slova samozvaného guru amerického hnutí za práva zvířat, dr. Toma Regana. V jeho Case for Animal Rights (pozn. překl.: Případu pro práva zvířat) Regan uvádí, že život psa je méně bohatý a cenný než život člověka. Regan usuzuje, že smrt psa by pro psa byla menší škodou než pro člověka jeho smrt. Osvoboditelé mají pocit, že s takovými přáteli zvířata nepotřebují nepřátele.
Lidé nemají co posuzovat, jakou hodnotu nebo kvalitu má život psa nebo jakékoliv jiné bytosti. Osvoboditelé považují taková posouzení za antropocentrická. Podle jejich naturocentrické etiky věří, že lidé nemají co soudit kvalitu a hodnotu života jiné bytosti. Co víc, jak relevantní je takové mínění? Je jedno, jakou předpokládáme hodnotu nebo kvalitu života našeho souseda, když přijde na respektování jeho práva na život. A je jedno, jestli ten soused je psí bytost, šnečí bytost, muší bytost, lidská bytost, netopýří bytost nebo žirafí bytost.
Většina lidí má potíže nestavět zájmy lidí před zájmy ostatních zvířat. Osvoboditelé věří, že pokud by lidé se zvířaty zacházeli jako s milovanými členy rodiny, pak by všichni byli vegany (striktními vegetariány, kteří nevyužívají žádné živočišné produkty, včetně mléka nebo vajec), do společnosti by se zapojovali, co nejméně by bylo možné, a nebáli by se ukázat opovržení tyranům zvířat. Smyli by ze svých rukou veškeré vykořisťování zvířat a soustředili by své činnosti na osvobození zvířat dnes, nesnažili by se přesvědčovat lidi, aby je osvobodili zítra. Nicméně většina lidí není ochotna podniknout tyto důsledné kroky. Koneckonců nechtějí být označeni za „extremisty“ svými přáteli, kteří zvířata zneužívají.
Osvoboditelé se domnívají, že zvířata nepotřebují hnutí za osvětu lidí. Potřebují hnutí za osvobození zvířat. Jsou zapojeni do války se společností, aby bránili svou rodinu před útokem. Věří, že válku nikdy nevyhrají, ale je to jediný způsob, jak zachránit jednotlivé členy rodiny před lidskou tyranií.
Na obranu své pozice se osvoboditelé ptají, co byste udělali, kdyby vaše sestra byla každý den znásilňována? Mírumilovně byste si promluvili s násilníky, nebo byste napsali poslanci, který je také násilníkem? Nebo byste vzali pistoli a ustřelili tomu hajzlovi koule? Osvoboditelé vědí, co by jejich sestra chtěla, aby udělali.
Pro osvoboditele nastal čas zachránit zvířata, která mohou, umožnit těmto nevinným bytostem prožít životy jak příroda, ne člověk, zamýšlela. Osvoboditelé oslavují své štěstí, že jsou naživu v době, kdy zvířata ještě stále mohou žít v divočině, jakkoliv je omezená. Mají pocit, že mohou něco změnit a u každého zvířete, které zachrání, cítí, že to něco je rozdíl mezi životem a smrtí.
2 Použití slova „Zvěř“ – v angličtině Game = Hra – v názvu této agentury je svědectvím antropocentrismu.
Zpět na Obsah