Teorie welfaru zvířat uznávají, že zvířata mají zájmy, ale dovolují, aby tyto zájmy byly směněny za předpokladu, že existují určitě výhody pro lidi, které ospravedlní tuto oběť. Práva zvířat znamenají, že zvířata, tak jako lidé, mají zájmy, které nemohou být obětovány nebo směněny jen proto, že by to vyhovovalo ostatním. Tato pozice netvrdí, že práva jsou absolutní; práva zvířat, stejně jako lidí, musí být omezeny a práva se rozhodně mohou dostat do střetu. Práva zvířat znamenají, že zvířata nám nepatří, abychom je mohli využívat na jídlo, oblečení, zábavu nebo pokusy. Welfare zvířat dovoluje tato použití, pokud jsou následovány humánní směrnice.
Hnutí za welfare zvířat uznává utrpení nelidí a pokouší se ho zmírnit pomocí „humánního zacházení“, ale jeho cílem není eliminování využívání a vykořisťování zvířat. Hnutí za práva zvířat jde v odmítání vykořisťování zvířat značně dál a uděluje jim v tom ohledu práva. Člověk oddaný welfaru zvířat může mít obavy o to, zda krávy mají dostatek místa, řádnou stravu atd., ale nemusí mít nezbytně výčitky ze zabíjení a jezení krav, pokud jsou chovány a poráženy „humánně“.
Hnutí za welfare zvířat je reprezentováno takovými organizacemi jako Společnost pro prevenci krutosti na zvířatech a Humánní společnost.
I přesto bychom si měli uvědomit, že některé se drží širší interpretace HPZ. Budou tvrdit, že skupiny za welfare zvířat ve skutečnosti podporují práva pro zvířata (např. pes má právo nebýt kopán). V rámci tohoto výkladu je na práva zvířat pohlíženo jako na velký deštník ukrývající skupiny za WZ a striktní skupiny za PZ. Tento výklad je výhodný pro přiblížení PZ mainstreamu. Nicméně existuje pádný rozdíl mezi skupinami za WZ a za PZ, tak jak je popsán v prvním odstavci.
Osvobození zvířat (OZ) je pro mnoho lidí synonymem práv zvířat (ale viz níže). Někteří lidé preferují termín „osvobození“, protože na mysli vytanou obrazy jiných úspěšných osvobozeneckých hnutí, jako je hnutí za osvobození otroků a osvobození žen, kdežto termín „práva“ se často setká s odporem, pokud je aplikován na nelidi. Spojení „osvobození zvířat“ se stalo populárním po publikování stejnojmenné knihy Petera Singera.
Použití tohoto významu osvobození by mělo být odlišováno od jeho doslovného významu probíraného v otázce #88, tj. osvoboditel zvířat nemusí být nutně někdo, kdo se podílí na občanských neposlušnostech nebo nezákonných činech.
Nakonec nás intelektuální upřímnost nutí uznat, že tento popis je velice hrubý (ale je alespoň přibližně správný) a schválně se vyhýbá popisu pokračující debaty o významu termínů „práva zvířat“, „osvobození zvířat“ a „welfare zvířat“, debaty o dějinách těchto hnutí a debaty o současných postojích předních myslitelů. Abychom vylíčili takové debaty, popisuje následující text jeden souvislý postoj. Samozřejmě bude napadnut ze všech stran!
Někdo může namítnout, že mezi hnutími za osvobození zvířat a za práva zvířat může být jen jemný rozdíl. Hnutí za práva zvířat, alespoň tak, jak je předkládáno Reganem a jeho stoupenci, říká, že vyžaduje totální abolici praktik, jako jsou testy na zvířatech. Hnutí za osvobození zvířat, jak je předkládáno Singerem a jeho stoupenci, odmítá absolutistický pohled a prosazuje, že v některých případech mohou být podobné testy morálně obhajitelné. Nicméně protože takové případy by také mohly ospravedlnit některé testy na lidech, není jasné, zda tato odlišnost odráží rozdíl mezi pohledy osvobození a práv, tak jako to dělá širší rozdíl etických teorií, tj. absolutismus vs. utilitarismus. –DG
Skupiny za welfare zvířat se v dějinách pokoušely zlepšit úděl zvířat ve společnosti. Pracovaly proti oblíbenému západnímu konceptu zvířat jako bytostí bez duše a nehodných jakékoliv etické zřetele. Hnutí za práva zvířat se vytyčilo jako abolicionistická alternativa reformně smýšlejících welfaristů. Jak hnutí za práva zvířat rostlo a stávalo se vlivnějším, byli vykořisťovatelé zvířat nakonec nuceni na něj reagovat. Možná inspirovány snahami Toma Regana na odlišení PZ od WZ přijaly průmyslové skupiny odhodlané udržet status quo termín „welfare zvířat“. Skupiny podporující vivisekci, lov, zemědělství a využívání zvířat na zábavu teď samy sebe označují jako podporovatele „welfaru zvířat“. Objevilo se také několik zaštiťujících organizací, které brání tyto praktiky.
Tento klasický případ dvojznačnosti PR připouští problém týrání zvířat jen svým jménem, zatímco dovoluje pokračující využívání a zneužívání zvířat. Efekt propagandy stigmatizuje podporovatele práv zvířat jako extrémní a sám sebe popisuje jako rozumně přiměřené. V dnešní době se na otázku „welfaru zvířat“ odvolává zvířecí průmysl alespoň tak často, jako je používán skupinami na ochranu zvířat. –LJ