Nepodporuješ ALF, protože proč?
Dr. Steven Best
„Svět se posouvá kupředu jen díky těm, kdo se mu postaví.“ Goethe
Podporuji Frontu za osvobození zvířat (ALF). Podporuji ničení majetku průmyslů, které masakrují zvířata a znásilňují planetu. Odkdy spadá využívání smrti a ničení mimo rozsah legitimního útoku? Nevěřím, že ničení majetku je násilím, ale i pokud by bylo, je násilí v určitých případech obhajitelné a já budu vždy obhajovat menší násilí před tím větším.
Původ a filosofie ALF
„Jsme nenásilná guerilla organizace, naším cílem je osvobození zvířat od všech forem krutosti a pronásledování v rukách lidí.“ Ronnie Lee, zakladatel ALF
„Neublížit našim pokorným bratřím je naší první povinností k nim, ale skončit u toho není dost. Máme vyšší cíl – posloužit jim, kdykoliv to vyžadují.“ Svatý František z Assisi
ALF vyrostl z hnutí loveckých sabotérů v Anglii v 70. letech. Aktivisté přešli od legálních taktik rušení lovu k ilegálním taktikám sabotáže, když je unavily útoky a zatýkání a zatoužili po efektivnějších taktikách. Skupina loveckých sabotérů známá jako Band of Mercy rozšířila svou pozornost na další odvětví vykořisťující zvířata jako vivisekci a začali využívat žhářství jako mocný nástroj k ničení majetku. Dva z jejích vůdců byli v roce 1974 zatčeni a o rok později propuštěni. Z jednoho se stal práskač a opustil hnutí, druhý, Ronnie Lee, prohloubil své přesvědčení a začal novou ultra-militantní skupinu, kterou nazval Fronta za osvobození zvířat a která navždy změní tvář přímé akce. V 80. letech se ALF dostal do USA a nyní jde o mezinárodní hnutí aktivní ve více než 20 zemích.
ALF je soubor volně spojených buněk lidí, kteří přejdou do ilegality a jménem zvířat porušují zákon. Vloupávají se a vstupují na pozemky věznic (eufemisticky nazvaných „výzkumné laboratoře“ apod.), aby zachránili zvířata, také ničí majetek, aby zabránili dalšímu ubližování zvířatům a aby ekonomicky oslabili vykořisťující průmysly. Oficiální směrnice ALF jsou: (1) osvobozovat zvířata z míst týrání; (2) působit ekonomické škody průmyslům, které profitují z vykořisťování zvířat; (3) odhalovat hrůzy a ukrutnosti působené zvířatům za zavřenými dveřmi a (4) provést veškerá preventivní opatření, aby nebylo zraněno žádné lidské nebo nelidské zvíře. Každý, kdo následuje tyto směrnice – a kdo je vegan – patří k ALF.
Navzdory obviněním průmyslu vykořisťujícímu zvířata, státu a masových médií není ALF teroristickou organizací; jsou spíše protiteroristickou jednotkou a nejnovější formou bojovníků za svobodu. Nejlépe jim porozumíme, když je nebudeme přirovnávat k Al Qaedě nebo republikánské gardě Saddáma Husajna, ale k Podzemní železnici, židovskému protinacistickému odboji nebo současným hnutím za mír a spravedlnost. Poskytováním veterinární péče a domovů pro mnohá zvířata, která osvobodí (oproti například norkům, které vypouští z klecí do divočiny) si ALF bere příklad z amerického hnutí Podzemní železnice, které pomáhalo uprchlým otrokům dosáhnout Svobodných států a Kanady. Členové ALF mají za vzor bojovníky za svobodu v nacistickém Německu, kteří osvobodili válečné zajatce a oběti holokaustu a zničili vybavení jako plynové pece, které nacisti používali k mučení a zabíjení svých obětí. Podobně sdílí ALF významné podobnosti s některými z velkých bojovníků za svobodu posledních dvou století a ve své cestě k ukončení krveprolití a násilí vůči životu a přinesení spravedlnosti pro všechny druhy je podobný současným hnutím za mír a spravedlnost.
Ano, v dnešním světě najdeme opravdové teroristy, ale není to ALF. Nejnásilnější a nejnebezpečnější zločinci sedí na nejvyšších pozicích amerických korporátních a státních kanceláří; oni jsou těmi, kdo je nejvíce zodpovědný za vykořisťování zvířat, masakr zvířat a znásilňování planety.
Příběh o dvou systémech
„Moc nikdy nedovolí nic bez poptávky. Nikdy nedovolila a nikdy nedovolí.“ Frederick Douglass
„I hlasování pro správnou věc pro ni nic nedokáže. Je jen neprůbojným projevem vaší touhy, že by se měla prosadit. Moudrý člověk právo neponechá na milost náhodě, ani si nebude přát, aby se prosadila pomocí moci většiny.“ Henry David Thoreau
Americké dějiny mají dvě hlavní politické tradice. První, existuje „nepřímý“ systém „reprezentativní demokracie“, jejímž prostřednictvím občané vyjadřují své potřeby a vůli zvoleným místním a státním úředníkům, jejichž jedinou funkcí je „reprezentovat“ je v politickém a právním systému. „Výstup“ systému – zákony – odráží „vstup“ – zájmy a vůli lidí. Tato pohádková představa liberální demokracie, věrně reprodukovaná generací za generací učebnic a v promluvách zastánců státu a médiích, je falšována skutečností, že mocné ekonomické a politické síly kontrolují volené úředníky, kteří reprezentují zájmy mocných místo těch bezmocných.
Z uvědomění si, že stát je jen těžko neutrálním arbitrem soutěžících zájmů, ale že existuje spíše, aby prosazoval zájmy ekonomických a politických elit, a že „pluralitní demokracie“ je nejlepším systémem, který si můžete koupit za peníze, se vynořila druhá politická tradice – tradice přímé akce.
Obhájci přímé akce tvrdí, že nepřímý systém reprezentativní demokracie je nenapravitelně korumpovaný penězi, mocí, kamarádšofty a privilegii. S odvoláním na lekce z dějin trvají přímí aktivisté na tom, že není možné vyhrát boj za osvobození jen pomocí vzdělávání, morálního přesvědčování, politických kampaní, demonstrací nebo dalších forem abovegroundových, mainstreamových nebo legálních akcí. Hnutí přímé akce proto obchází snahy ovlivnit stát, aby okamžitě konfrontovaly postavy společenské moci a oprese, kterou napadají.
Taktiky přímé akce se mohou značně lišit, sahají od sit-ins, stávek, bojkotů a tree sits k nabourávání webových stránek, emailového a telefonního obtěžování, domácím demonstracím a žhářství. Přímá akce může být legální – jako domácí demonstrace proti vivisektorovi, nebo nelegální v případě taktik občanské neposlušnosti Mahátmy Gándhího nebo dr. Martina Luthera Kinga Jr. Nelegální přímá akce navíc může být nenásilná nebo násilná; může respektovat soukromé vlastnictví nebo ho ničit.
Zatímco nepřímá akce může podporovat pasivitu a závislost na ostatních ke změně, přímá akce je více zahrnující a zmocňující. Slovy anarchisty z 19. století Voltairina de Cleyre: „Vkládat důvěru do nepřímé akce je zlem mnohem větším než jakékoliv drobné důsledky. Hlavním zlem je, že ničí inciativu, hasí vzpurného ducha jednotlivce a učí lidi, aby se spoléhali, že za ně někdo jiný udělá to, co by měli udělat sami. Lidé se musí naučit, že jejich moc neleží v síle jejich hlasování, ale že jejich moc leží v jejich schopnosti zastavit výrobu.“
Každý, kdo hned odsuzuje taktiky ALFu, potřebuje lekci z dějepisu a měl by si zkontrolovat logickou konzistenci. Jak poznamenal spisovatel James Goodman: „Celá konstrukce západní liberální demokracie – od demokratických práv přes reprezentativní parlament k svobodě projevu – leží na předchozích činech občanské neposlušnosti. Američtí antikolonialisté v 70. letech 18. století prohlašující ‚žádné daně bez reprezentace‘; francouzští revolucionáři v 80. letech 18. století vyžadující ‚svobodu rovnost bratrství‘; angličtí chartisté v 30. letech 19. století vyžadující ‚Chartu lidu‘; sufražetky na počátku 20. století vyžadující ‚hlasy pro ženy‘; gándhíovské hnutí neposlušnosti ve 20. letech 20. století volající po ‚Swaraj‘/samovládě; všechna tato hnutí byla hnutími občanské neposlušnosti a tvarovala politické tradice, s kterými žijeme dnes.“
Od bostonského pití čaje k Podzemní železnici, od sufražetek k hnutí za občanská práva; od odboje vietnamské války k bitvě o Seattle, klíčové boje a hnutí v amerických dějinách využívaly taktiky ilegální přímé akce, aby prosadily lidská práva a svobody. Spíše než trhlinou v nějaké bukolické tradici Přirozeného Zákona vedoucího Úsudek moderních mužů a žen k Dobru a přinášejícího Spravedlnost na Zem v mírumilovném a postupném mrholení jsou současná hnutí za osvobození zvířat a Země pokračováním americké tradice práv, demokracie, občanské neposlušnosti a přímé akce, protože rozšiřují boj na mnohem širší voličstvo.
Morální pokrok nefunguje jen na základě jemných postrčení nebo etických přesvědčování. Společnost je ve své podstatě konzervativní a změna je blokována buď korupcí mocných, nebo netečností bezmocných. Někdy je potřeba společnost do budoucnosti postrčit a spravedlnost musí být protlačena přes barikády nevědomosti a lhostejnosti těmi nejosvícenějšími lidmi doby. V rámci této struktury jsou přímá akce a občanská neposlušnost klíčovými katalyzátory progresivní změny.
Důvody pro odpor
„Fronta za osvobození Země si uvědomuje, že motiv zisku, který je způsoben a podporován kapitalistickou společností, ničí veškerý život na této planetě. V tuto chvíli je jediným způsobem, jak zastavit pokračující ničení života, všemi možnými cestami odebrání motivu zisku ze zabíjení.“ Webové stránky ELF
„Filosoficky jsme velmi nebezpeční. Část tohoto nebezpečí spočívá v tom, že nepodléháme iluzi, že majetek je cennější než život. Vnášíme tuto šílenou prioritu na světlo, což je něco, co systém nemůže přežít.“ David Barbarash, bývalí mluvčí ALF
Dr. Martin Luther King Jr. mluvil o přímé akci jako o „báječné nové bojovnosti“ hnutí za občanská práva v USA. Ve své oslavované řeči „Mám sen“ z roku 1963 odstřelil „uklidňující lék gradualismu“ a nabádal k okamžité a rázné nenásilné přímé akci. Díky tomu, že byl tolikrát označením za „extrémistu“ napadnut, se King naučil nosit ho jako vyznamenání, čímž ho obrátil proti svým žalobcům a prohlásil se za extrémistu v lásce a zápalu pro spravedlnost.
Obrana přímé akce a občanské neposlušnosti spočívá na rozdílu mezi tím, co je legální, a tím, co je etické, mezi Zákonem a Dobrem. Existují učebnicové případy, kdy sbírky zákonů porušují zákony etiky a spravedlnosti: nacistické Německo, otroctví v USA a jihoafrický apartheid. V takových situacích je nejen legitimní porušit zákon, ale je to povinností. Slovy dr. Kinga: „Přesvědčil jsem se, že nespolupracování se zlem je stejně tak morální povinností jako spolupráce s dobrem.“
Se skutečnými silami etiky a spravedlnosti se zapletli skupiny jako židovský odboj, Harriet Tubman a Podzemní železnice, Gándhí a Indické hnutí za nezávislost, sufražetky, Rosa Parks a Martin Luther King a hnutí za občanská práva a Nelson Mandela a Africký národní kongres. Všichni z nich porušili zákon, zničili majetek nepřátel nebo se dopustili násilí; byli zbiti, uvězněni, zabiti a odsouzeni jako extrémisté nebo něco jako teroristé.
A přesto, kdo by si dovolil tvrdit, že jejich činy byli špatné? Dnes oslavujeme Nelsona Mandelu jako velkého hrdinu, ale on a ANK použili násilí, aby získali svou svobodu. Lidé zapomínají, že tak vyhlášené sufražetky v Anglii a USA používaly žhářství a bomby, aby dosáhly emancipace žen. Žádné hnutí za sociální změnu neuspělo bez radikální odnože, bez občanské neposlušnosti, ničení majetku a dokonce ani bez násilí – tak proč by měl někdo očekávat, že to bude jiné v boji za osvobození zvířat?
Následováním nenásilné filosofie Gándhího a amerického hnutí za občanská práva ALF věří, že existuje vyšší zákon, než ten, který byl vytvořen korporátně-státním komplexem, morální zákon, který přesahuje hranice zkažených a předpojatých nařízení amerického politického systému. Pokud je zákon špatný, jeho porušení je správné. Tak byl často v dějinách proveden morální pokrok, od odporu proti americkému otrokářství a Hitlerovu antisemitismu k sit-ins u stolů „jen pro bílé“ v Alabamě. Ničením majetku utlačovatelů zvířat pomáhá ALF zabránit budoucímu ničení života, protože oslabuje – a v některých případech i eliminuje – průmysl tím, že udělá jejich pouštění krve dražším.
Oponenti přímé akce, obvykle ti, kteří mají zájem udržet status quo, věří, že ilegální akce podrývají zákon práva a dívají se na občanskou neposlušnost jako na hrozbu sociálnímu řádu. Kromě jiného tento pohled předpokládá, že daný systém je legitimní, nebo že nemůže být vylepšen. Také klamně líčí přímé aktivisty jako lidi, kteří si neváží zákonů, když zřejmě chovají větší úctu k duchu zákonů a jeho vztahu ke spravedlnosti než ti, kdo ve své vlastním zájmu fetišizují politický řád. Zastánci přímé akce se vzdávají nekritické oddanosti právnímu systému. Abych parafrázoval Karla Marxe, zákon je opiem lidu a slepá poslušnost zákonům a sociálnímu dekoru přivedla miliony německých Židů ke smrti takřka bez odporu. Příliš často je právní systém strukturou, která absorbuje opozici a působí ochrnutí odložením.
Tudíž je důležité rozpoznat, že přímá akce není carte blanche pro politickou „anarchii“ v stereotypním smyslu úplné bezprávnosti a nepořádku. Thoreauova maxima, že člověk by měl následovat raději své svědomí než nespravedlivý zákon, je dobrým začátkem směrem ke kritickému myšlení a autonomii, ale také může poskytnout recept na násilí a legitimní zabíjení z příčiny. ALF je veden vírou, že jakkoliv oprávněný je jejich vztek, v boji za osvobození jiných nesmí být nikdy zraněna žádná lidská bytost; tedy, že lze ničit jen majetek jako nezbytný prostředek k dokončení osvobození zvířat. Navzdory zápalu pro věc je ALF docela nepodobný radikálním antipotratářům, kteří zabíjí své oponenty, a tyto rozdíly by nikdy neměly splynout.
Buďme upřímní, těmi opravdovými narušiteli zákonů jsou korporace jako Enron a samotná americká vláda, která nejen, že porušuje určité zákony, ale nachází se nyní v procesu cupování samotné Ústavy ve jménu vnitřní bezpečnosti. Ti, kdo chtějí odhalit současné proudy antiamerikanismu, se odvrací od ALFu a dívají se směrem k nejvyšším zprostředkovatelům zákonů v zemi – ministru spravedlnosti Johnovi Ascroftovi a prezidentovi Georgovi W. Bushovi.
Přímá akce a ALF
„Pumpa nefunguje, protože jí vandalové vzali kliku.“ Bob Dylan, „Subterranean Homesick Blues“
Aktivisté z ALF a ELF vychází z ušlechtilé tradice přímé akce a ničení majetku amerických bojů za svobodu a demokracii a rozvíjí ji. Vedle sil antiglobalizace se nejžhavější bitvy dneška odehrávají kvůli politice přirozeného světa. V USA se objevil nový společenský zmatek, protože hnutí za práva zvířat a životní prostředí našla svou „úžasnou novou bojovnost“.
Nová hnutí přímé akce se objevila kvůli stále horší situaci pro zvířata a Zemi. V komunitě obhájců zvířat je možné vidět hnutí od zlepšení životních podmínek přes práva zvířat k ALFu; v environmentálním hnutí existuje cesta od reform přes radikální ekologii k ELFu. Kromě toho se v každém hnutí vyvíjí nové frakce, které nyní otevřeně obhajují násilí, jak jsme mohli vidět po výbuších v korporacích Chiron a Shaklee v roce 2003 provedených Revolučními buňkami, které varovali, že „tohle je konečná pro vrahy zvířat, už nedostanou další poločas, žádná polovičatá řešení“.
Jsme svědky úsvitu nové občanské války mezi těmi, kdo zabijí každičkou živoucí věc kvůli moci a zisku, a těmi, kdo jsou připraveni bojovat s těmito omnicidními maniaky ze všech sil. Tohle je guerillová válka, bojovaná ekobojovníky, kteří jsou v utajení, oblékají masky a balaklavy, pracují v noci a útočí sabotáží. Jak je zřejmé z války ve Vietnamu a ze současné války v Iráku, není to válka, v které americká vláda umí bojovat, a možná je to válka, kterou nedokáže vyhrát. Pomocí guerillového válčení může David porazit Goliáše.
ALF tvrdí, že zvířata mají práva a že tato práva převyšují práva majetková. Z tohoto důvodu ALF zvířata z laboratoří „nekrade“, protože nikdy nikomu nepatřila. Opravdová krádež nastává, když jim vykořisťovatelé kradou jejich svobodu a jejich životy, zatímco ALF zachraňuje, obnovuje a osvobozuje. ALF nedělá nic zlého; napravuje zlo páchané proti životu. Kdykoliv je majetek použit k ublížení nebo k zabití, je pro ALF legitimní zničit tento majetek, aby bylo možno ochránit tento život. Nejde o vandalismus nebo chuligánství, protože má vysoký morální účel – jde o etickou sabotáž.
Pro ALF má život větší hodnotu než majetek, kdežto v kapitalistickém světonázoru je majetek posvátný a život je znesvěcený. Odvětví vykořisťující zvířata a Zemi mohou masakrovat miliardy zvířat a strhávat deštné pralesy jako respektovaní obchodníci a přesto každý, kdo zpochybní jejich právo to dělat, je očerňován jako terorista. Po celé zemi jsou tvořeny nové zákony, které z natáčení týrání zvířat v laboratořích a velkochovech dělají těžký zločin, ale zákonodárci shledávají barbarskou krutost vůči zvířatům naprosto přípustnou a brání právo průmyslu na mučení a vraždění svého živého „majetku“.
Podle oficiální definice FBI „je ekoterorismus zločinem spáchaným k záchraně přírody“. To, že činy k „záchraně přírody“ jsou klasifikovány jako kriminální jednání, zatímco ti, kdo přírodu ničí, mají požehnání od Boha a Vlajky, nám říká dost o kapitalistické společnosti a jejím dominujícím způsobu uvažování.
Na základě toho, že zvířata mají práva a tato práva převyšují majetková práva, tvrdím, že ALF nejsou těmi teroristy, kteří jsou démonizováni odvětvími vykořisťujícími zvířata, státem a masovými médii, ale spíš jsou protiteroristy a nejnovější formou bojovníků za svobodu. Tak jako odbojové hnutí proti nacismu ničí vybavení používané k mučení a zabíjení; tak jako Podzemní železnice zachraňuje otroky a převáží je na svobodu. Jako každá současná snaha o lidská práva hledají mír a spravedlnost.
Zatímco bílí abolicionisté sáhli za hranice rasy v empatii a solidaritě, tak ALF sahá za hranice druhu. Kvůli zakořeněným institutům vykořisťování a speciesismu to bude nejtěžší boj za osvobození, ke kterému kdy došlo. Ale je nepopiratelně tím nejdůležitějším, protože v sázce nejsou jen zájmy specifické skupiny, ale jsou v ní všechny druhy a budoucnost života na této planetě.
O násilí a terorismu
„Jde o zvláštní druh teroristické organizace, když nikdy nikoho nezabila.“ The Observer
„Člověk, který nazýval vše pravým jménem, by těžko mohl přejít ulici, aniž by nebyl sražen jako obecný nepřítel.“ George Savile, první Markýz z Halifaxu
Ale není ALF násilnou organizací? Copak ve skutečnosti nezvěčňuje terorismus? Termíny „násilí“ a „terorismus“ nejsou kritiky ALF skoro nikdy definovány, a když už jejich význam do určité míry specifikují, jsou jejich definice bezostyšně předpojaté a prospěchářské tak, že to opravdové násilí a pravý terorismus – činy páchané a podporované korporátně-státním komplexem – jsou vyloučeny z uvážení podlými sémantickými triky.
Pokud je násilím úmyslné působení fyzické újmy druhé osobě, pak jak můžeme „zranit“, „ublížit“ nebo „poškodit“ nevnímavou věc, která necítí bolest ani nemá žádné povědomí? Jak může být člověk „násilný“ vůči autu nebo být „teroristou“ vůči budově? Jak člověk ublíží laboratoři nebo kožešinové farmě barvou nebo ohněm?
Prostě nemůže – pokud není neblaze postihnut někdo, kdo vlastní daný majetek nebo s ním je spojen. Lidé, jejichž domovy, auta nebo kanceláře jsou poškozeny, trpí strachem, úzkostí a šokem. Jejich obchod, živobytí, výzkum nebo kariéra mohou být v ruinách a jsou poškozeni psychologicky, ekonomicky, profesionálně a dalšími způsoby.
Nedá se popřít, že nic z toho nevypadá dobře z pohledu oběti ALF – vivisektora, výrobce foie gras nebo chovatele kožešinových zvířat. Ale je rozumné nazývat sabotáž „násilím“? Možná pokud bychom se spoléhali na všeobecnou psychologickou definici zahrnující něco jako „mentální trauma“, ale také bychom mohli úplně stejně tvrdit, že sabotáž je menším násilím v porovnání s tím, čemu se snaží zabránit, že to jednoduše není násilí, nebo že násilí, včetně fyzických útoků proti lidským bytostem, je akceptovatelné a legitimní ve válce proti válečným štváčům.
Pokud je vyžadována jakákoliv definice násilí, měla by být v našem chápání „osoby“ – jakékoliv bytosti, která je vnímavá a „subjektem života“. Protože zvířata jsou nejen vnímavá, ale jsou i psychologicky a sociálně komplexními bytostmi, jsou subjekty v každém podstatném ohledu jako lidé. Proto by každé ublížení zvířeti mělo být považováno za ublížení osobě, a tudíž násilí.
Tak jako termín „komunismus“ v 50. letech, je „terorismus“ nejvíce zneužívaným slovem v dnešních slovnících. V éře vlasteneckého zákona, kde všechny formy disentu jsou veřejně odsouzeny jako terorismus a terorismus je definován jako pokus o zastrašení a ovlivnění úřadů, je tento termín naprosto v nebezpečí ztráty jakéhokoliv významu. Objektivně stanoven zahrnuje terorismus tři klíčové podmínky: (1) úmyslný čin fyzického násilí (2) mířený proti nevinným civilistům, nebojovníkům nebo „osobám“ (jak lidským, tak nelidským) (3) z ideologických, politických nebo ekonomických důvodů.
Obvykle ti, kdo očerňují sabotéry jako „násilné“, dojdou k závěru, že jsou „teroristy“, aniž by si uvědomili, že existuje důležitý rozdíl, jelikož člověk může použít násilí morálně legitimními způsoby v podmínkách sahajícím od sebeobrany až ke „spravedlivé válce“. ALF není teroristická organizace, protože (1) nikdy fyzicky nezraňují lidi a (2) nikdy nemíří na nikoho, kdo není přímo zapojen ve válce proti zvířatům.
Popravdě člověk může použít násilí morálně legitimním způsobem v podmínkách sahajícím od sebeobrany ke „spravedlivé válce“. Člověk by mohl přesvědčivě tvrdit, že ALF jedná v obraně bezbranných, že jsou bojovníky ve spravedlivé válce a že vykořisťovatelé zvířat jsou legitimními vojenskými cíli. Pacifistické argumenty předpokládají, že nenásilné metody odporu mohou vyřešit všechny hlavní společenské konflikty (nemohou) a že lidský život má absolutní hodnotu (nemá). Filosoficky řečeno, člověk se musí divit, jaká absolutní hodnota je spojena se životem surového zabijáka, jako jsou členové nechvalně známého Safari Clubu, kteří vyhrávají ceny za „lovení“ ohrožených druhů, v porovnání se životem vzácných slonů, lvů a goril, které tito bastardi zabíjí. Proč by mělo lidské „právo“ zabíjet být chráněno nad právem zvířat žít dle kodexu nenásilí?
I tak korporátně-státní komplex používá termíny jako „násilí“ a „terorista“ jako zástěrku, aby mohl zakrýt opravdové násilí a terorismus řízený z jeho ústředí a legitimizoval svou válku proti disentu. Jakmile stát lapí svůj cíl do sémantického hledáčku, mohou pustit spoušť politické represe.
Proti pokrytectví
„V naší době jsou politické projevy a psaní z velké části obhajobou neobhajitelného.“ George Orwell
„Otázkou není, zda budeme extremisty, ale jakým druhem extremistů budeme. Národ a svět zoufale potřebuje kreativní extremisty.“ Dr. Martin Luther King Jr.
Zločiny enormních rozměrů jsou páchány proti zvířatům, legální systém to ignoruje a jen část dobra může být dosažena pomocí vzdělávání a legislativy. ALF existuje, protože samotné mírové rozhovory nedokážou přinést potřebnou společenskou změnu; jsou to lidé, kteří nevěří systému, kteří ubližují, když je ubližováno životu, a kteří cítí naléhavost krize a chtějí okamžitý efekt a změnu.
Spokojili byste se s psaním dopisů svému poslanci nebo novinám, pokud by člen vaší rodiny byl zavřený a mučený v laboratoři? Nevloupali byste se dovnitř a neosvobodili byste je, pokud byste mohli, a nezničili byste majetek, aby další nemohli být mučeni? Neosvobodili byste psa svého souseda, pokud by byl týrán a místní policii by to bylo lhostejné? Nezabavili byste a nezničili pasti umístěné místním sadistou, který by zabíjel kočky pro potěšení? Vážně nesouhlasíte s Paulem Watsonem a jeho ničením kilometrů tenatových sítí používaných k zabíjení všeho v moři včetně delfínů?
Hledáte chyby na bojovnících židovského odboje, kteří zabili každého nacistu a zničili každou plynovou pec, kterou mohli? Pokud podporujete tento druh boje a ničení majetku, proč nepodporujete ALF? Je to proto, že to byla 40. léta a tohle je teď? Je to proto, že to bylo Německo a my jsme v USA? Nebo je to proto, že tamty činy bránily lidské osoby, kdežto ALF brání nelidské osoby? Je to proto, že jste speciesista, který upřednostňuje lidské zájmy před nelidskými zájmy bez jakéhokoliv logického podkladu? Jsou taktiky tím, s čím nesouhlasíte – nebo druh, který je bráněn?
Tak jako masožravci platí zaměstnancům jatek, aby za ně odvedli jejich špinavou práci, za aktivisty za práva zvířat odvádí nebezpečnou práci ALF. ALF by měla být respektována a oceňována za to, jakými odvážnými vojáky jsou.
Smysluplná společenská změna nebude důsledkem použití jen jedné nebo několika taktik – všechny strategie a taktiky jsou potřeba. Hnutí za práva zvířat potřebuje lidi, kteří píšou dopisy, pracují s místními a státními „zástupci“, vzdělávají studenty, šíří informace, demonstrují a protestují a tak dále. A také potřebuje undergroundovou přímou akci.
Pokud vám záleží na zvířatech; pokud vám záleží na hodnotách míru, svobody a spravedlnosti; pokud vám záleží na lidském morálním pokroku; pokud si ceníte logické konzistence, měli byste podporovat ALF.