Převzato z michalkolesar.net
Jmenuju se Lukáš Krása a přecházím k otevřeným záchranám. V následujícím textu Vám stručně popíšu své důvody a průběh akce.
Když dorazíme na místo, rozmístíme se podle plánu a čekáme na spojení. Po ohlášení hlídek vyrážíme. Držíme se při zemi, dokud nejsme uvnitř.
Má první myšlenka při vstupu do haly/koncentráku, vypáda většinou asi takhle: Ta hala snad kurva nekončí!!
Chci obejít všechny, pohladit, prohodit pár slov. Nemožné, ani neni čas se “zbytečně” zdržovat a riskovat. Dnes máme domov pro pět slepic, takže plníme tašky, uděláme pár fotek a mizíme.
Ještě nejsem doma, už vyhlížím další domov, abych se mohl vrátit. Všechno ostatní je druhotné.
Nedávno jsem četl jeden citát: “Jakmile odhalíte všechno to zlo, páchané lidstvem na zvířatech, váš život už nemůže být nikdy stejný.”
Ten můj, se rozhodně změnil a rozhodl jsem se okamžitě.
Akce je za náma. Holky si užívají nového domova, svou druhou šanci ukradeného, nyní navráceného života.
…
Přejít k otevřené záchraně je čistě mé osobní rozhodnutí ulevit si v tomhle špinavém “koloběhu života”. Bylo dost času na rozmyšlenou a možností vidět při několika akcích s Michalem vše z obou stran, anonymně x veřejně. Nejde tedy o žádné zbrklé rozhodnutí. Nevidím v tom žádnou zábavu, nic, co by mne naplňovalo.
Vadí mi, jak jsou zvířata využívána pro lidskou potřebu ve všech formách. Pokud s tím tedy mohu něco udělat, snažím se, jak to jen jde.
Lhal bych, kdybych tvrdil, že nemám dobrý pocit ze záchrany, ale jen částečně a dočasně. Nezapomínám na ostatní, ke kterým se pomocná ruka nedostane. Je jich většina a lepší zítřky jsou v nedohlednu, nic si nenalhávám.
Investovat většinu energie, času, peněz, je potřebné, ale náročné. Proč si věci stěžovat tím, že budu vše tajit. Srát na to.
Není na tom nic špatného. Dělám pouze to, co považuji za správné a v souladu s mou myšlenkou a přáním osvobození zvířat.
Jsou potřeba činy. Slova samotná nic neznamenají.
Sdílej,podpoř,jednej.
Díky!