„Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem.“
Kniha Kazatel z Bible může být použita pro historické účely jako ukázka toho, že před několika tisíci lety lidé zápasili se skutečností lidské krutosti a těžkostí nalezení odpovědi k tomu všemu. Jak můžeme najít smysl v šílenosti světa, který jsme stvořili? Jak jsem zmínil v předchozí kapitole, osvoboditelé jsou přesvědčeni, že lidská povaha a společnost nikdy nepovolí etiku respektu ke zvířatům. Vzhledem k osvoboditelskému přístupu, jak pak mohou skuteční milovníci zvířat v tomto světě žít? Pokud je vaše rodina odsouzena k utrpení a smrti, co s tím můžete udělat?
„Znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde! Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu. 3Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!“
Autor Kazatele si byl vědom zla a uvědomil si, že veškeré lidské činy směřující k přeměně zla v dobro byly k ničemu. „Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost.“
Nemůžeme nic změnit! Jen si to namlouváme, pokud si myslíme, že můžeme. Osvoboditelé souhlasí s tímto biblickým autorem. Ale nesouhlasí s jeho konečným receptem na zdolání zla ve světě. „Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání – vždyť to je pro člověka vším. Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.“
V těchto citátech z Bible můžete vidět základ mírového hnutí. Je zde poznání, že zlo existuje, a víra, že přijde okamžik, kdy Bůh bude všechno zlo soudit. Když k tomu přihodíte křesťanský ideál nastavení druhé tváře a milování svých nepřátel, dostanete následující strategii. Žijte mírumilovně, zdržte se zabíjení a milujte utlačitele jako své bratry, protože veškeré zlo bude souzeno Bohem.
Žádat lidi, aby žili jako Ježíš Kristus, se zdá být těžkým úkolem. Ale skutečný význam této strategie je lidské povaze věrnější. Znamená to, že byste se měli starat o svůj vlastní zadek tím, že budete následovat boží přikázání, abyste byli jednou nohou v nebi, až přijde váš soudný den. Na druhou stranu zlí utlačitelé dostanou svůj, až se dostanou Bohu do rukou. Jinými slovy, nechte Boha, aby za vás udělal špinavou práci při trestání zlých mizerů – udržte si své záznamy čisté! Na trestání utlačitelů není nic špatného, dokud ho neprovádějí lidé!
Podle osvoboditelů to není zrovna milování něčích utlačitelů!
Nic nového pod sluncem. Lidé utlačovali druhé a bojovníci za svobodu se stavěli proti nim. Tak jako byla Kristovou taktikou forma sebeutrpení a kázání o lásce pro všechny, dokonce i pro jeho utlačitele, snažili se další sociální reformátoři využít lásku a mír jako prostředek sociální změny.
Někteří lidé, kteří doufají v konec utrpení a zabíjení zvířat, jsou přitahováni k nenásilí, z důvodů interpretovaných osvoboditeli, které budou jasnější ke konci této kapitoly. Jejich moderní hrdina je M. K. Gándhí. Někteří šířeji smýšlející lidé používají jako vzor dr. Martina Luthera Kinga Jr. Protože byl King v podstatě černý americký křesťanský klon Gándhího a sám mnohokrát Gándhího citoval, bude se následující analýza nenásilného odporu soustředit na zakladatele moderního mírového hnutí – a jeho vlastními slovy. Podívejme se na Gándhího nenásilný odpor a uvidíme, o čem jeho přístup byl. Následující analýza bude vycházet z Gándhího knihy, Nenásilný odpor, publikované Schocken Books. (Veškeré zdůraznění je přidáno.) Tak jako v jiných kapitolách jde o prezentaci z pohledu osvoboditelů.
Hlavní síla, kterou Gándhí využíval, se nazývala Satyagraha, nebo také pasivní odpor. Satyagraha je slovo, které sám vytvořil, a znamená sílu duše, či sílu pravdy. Jejím základem je pohled, že: „(Oponent) musí být odstaven od omylů trpělivostí a soucitem. Protože co je pravdou jednomu, může být chybou druhému. A trpělivost znamená sebeutrpení. A tak učení začala znamenat obhajobu pravdy, ne působením utrpení oponentovi, ale sám sobě.“
Jedním klíčovým bodem Satyagraha je, že „vylučuje použití násilí, protože člověk není schopen poznání absolutní pravdy a proto není oprávněn trestat.“ Pokud se potrestáme sami, pak chyby v úsudku neublíží druhým. Jak Gándhí vysvětlil: „Každý připouští, že oběť sama sebe je nekonečně nadřazená oběti druhých. Mimoto, pokud by tento druh síly byl použit v nespravedlivé věci, bude trpět jen člověk, který ji použije. Nenutí druhé trpět za své omyly. Lidé již dříve provedli mnoho věcí, které byly následně shledány špatnými. Proto by neměl dělat, co ví, že je špatné, a snášet důsledky, ať jsou jakékoliv. To je klíčem k použití síly duše.“
Pro ilustraci účinnosti použití síly duše vyprávěl Gándhí o jedné z „nejsladších vzpomínek svého života“, v které figurovala. Jeho žena, Kastruba, trpěla krvácivou nemocí a zdálo se, že nereaguje na obvyklé formy léčby. Gándhí se domníval, že by se v rámci léčby měla zdržet konzumace soli a luštěnin, aby své tělo očistila. Žádat ji, aby se vzdala luštěnin a soli, bylo stejné, jako žádat průměrného Američana, aby se vzdal masa. Nechme Gándhího dopovědět zbytek příběhu.
„Nakonec se mi postavila a řekla, že ani já bych se nedokázal vzdát těchto věcí, kdyby mi to radili. Trápilo mě to a stejně tak potěšilo – potěšilo, že jsem dostal příležitost zahrnout ji svou láskou. Řekl jsem jí: ‚Pleteš se. Pokud bych byl nemocen a doktor by mi radil, abych se vzdal těchto nebo jiných věcí, bez váhání bych tak učinil. Ale! Bez jakékoliv lékařské rady se vzdám soli a luštěnin po dobu jednoho roku, ať už to uděláš nebo ne.‘
Byla hrubě šokována a v hlubokém smutku zvolala: ‚Odpusť mi. Vím, že jsem tě neměla provokovat. Slibuji, že se zdržím těchto věcí, ale proboha vezmi zpět svou přísahu. To je pro mě příliš těžké.‘
Je pro tebe velmi dobré vzdát se těchto věcí. Nemám sebemenších pochyb, že se bez nich budeš cítit lépe. Co se mě týká, nemohu odvolat vážně danou přísahu. A určitě mi to bude ku prospěchu, protože veškerá omezení, bez ohledu na to, co je za nimi, jsou člověku blahodárná. Proto mě necháš být. Bude to pro mě zkouškou a pro tebe morální podporou ve vykonání tvého odhodlání.‘
Tak se podvolila. ‚Jsi příliš zatvrzelý. Nikoho neposlechneš.‘ Řekla a hledala úlevu v slzách.“
Gándhí to nazval příkladem domácí Satyagrahi. Jeho klíčové prvky jsou stejné pro všechny formy této techniky.
Všimněte si, že tak jako dítě, které zadržuje dech, dokud nezmodrá, se Gándhí zapojil do sebeutrpení, aby dostal, co chtěl. Hrál na pocity lásky a lítosti druhého. Jak řekl: „Síla lásky a lítosti jsou větší než síla zbraní.“ Jinými slovy, vyvolejte v druhých pocit viny. Řekněte jim: „Pokud neuděláš, co chci, ublížím si a budeš to mít na svědomí.“
Je extrémně důležité, aby ti, na které aplikujete sebeútrpné taktiky, měli svědomí. Základem této techniky je, že druzí pochopí pravdu, kterou se jim snažíte sdělit, když se vcítí do vaší bolesti a utrpení. Empatie a identifikace jsou základem pro úspěch sebeutrpení.
Abyste dosáhli empatie a identifikace, musí být mezi jedinci pocit jednoty a vzájemné lásky. Gándhí na to odkazoval termínem ahimsa, což je všeobecná láska. Ale jde o typický termín východních náboženství, s mnoha nuancemi ve významu pro západní mysli. Znamená to například odpoutání se od všech pozemských statků a vztahů. (Manželství není nic pro lidi oddané ahimsa. Neměli byste mít oblíbence.) V tomto smyslu je ahimsa uvědoměním si spřízněnosti se všemi lidmi a vlastně se všemi zvířaty.
Gándhí dal příklad síly ahimsa a s ní spojeným nenásilím při jednání se zlodějem. „Považujete tohoto ozbrojeného lupiče za nevzdělaného bratra; máte v úmyslu ho při vhodné příležitosti přemluvit; tvrdíte, že koneckonců je to váš bližní; nevíte, co ho donutilo krást. Proto se rozhodnete, že až budete moci, zničíte jeho motiv pro krádež. Zatímco takto promlouváte k sobě, ten muž se znovu vrátí krást. Místo, abyste na něj byli naštvaní, zželí se vám ho. Pomyslíte si, že zvyk krást musí být jeho chorobou. Napříště proto necháte dveře a okna otevřená, změníte své místo spaní a necháte své věci tak, aby pro něj byly nejlépe přístupné. Zloděj přijde znovu a je zmatený, protože je to pro něj nové; nicméně vaše věci odnese. Ale jeho mysl je zneklidněna. Ptá se na vás ve vsi, zjistí o vašem velkém a milujícím srdci, kaje se, žádá vás o odpuštění, vrátí všechny věci a zanechá svého zlodějského zvyku. Stane se vaším sluhou a vy mu najdete ctihodné zaměstnání.“
Jo, jasně, Gándhí, vykřikují osvoboditelé! Těmhle kecům o lidech nevěří ani sociální pracovníci.
Gándhí pravděpodobně mluvil jen o Indech, ne o Američanech nebo jiných západních lidech. Ve skutečnosti řekl, že jeho experiment v nenásilném odporu má největší šanci na úspěch v Indii. A téměř na konci svého života řekl: „Nejsem než ubohý smrtelník. Věřím ve svůj experiment a ve svou největší upřímnost. Ale možná jediným vhodným epitafem po mé smrti bude ‚Zkusil, ale neomylně neuspěl‘.“
Běda, Gándhí, vše je marnost!
Výše uvedený popis jednání se zlodějem ilustruje Gándhího přesvědčení, že „Tři čtvrtiny trápení a neporozumění ve světě zmizí, pokud vykročíme v botách našich protivníků a porozumíme jejich stanovisku. Pak se rychle se svými protivníky shodneme nebo o nich budeme smýšlet shovívavě.“ Jinými slovy, empatie přinese porozumění a mír.
Být ideální osobou, plnou lásky a odpuštění, znamená být Satyagrahi, konatelem Satyagraha. Tento druh člověka je východním ekvivalentem Krista. „Musí být téměř, pokud ne docela, dokonalým člověkem.“ Gándhí nesmýšlel o sobě nebo svých následovnících jako o skutečných Satyagrahi.
Toto znamená být Satyagrahi, skutečným pasivním odpůrcem. Gándhí vytvořil následující pravidla: (cituji)
- Satyagrahi, tzn. uctivý odpůrce, se nepoddává vzteku.
2. Bude snášet vztek oponenta.
3. Také se smíří s útoky oponenta, nikdy se nebude mstít; ale nepodrobí se, ze strachu z trestu nebo podobně, žádnému příkazu danému ze vzteku.
4. Pokud chce jakákoliv úřední osoba zadržet občanského odpůrce, dobrovolně se podrobí zadržení a nebude odporovat přidání nebo odebrání jeho vlastního majetku, pokud ho úřady chtěli konfiskovat.
5. Pokud občanský odpůrce má ve vlastnictví majetek jako poručník, odmítne ho vydat, i pokud by při jeho obraně měl ztratit život. Nicméně nikdy se nebude mstít.
6. Nemstění se vylučuje klení a nadávky.
7. Proto občanský odpůrce nikdy neurazí svého oponenta a proto se nebude účastnit mnoha nově ražených výkřiků, které jsou v rozporu s ahimsa.
8. Občanský odpůrce nebude zdravit britskou vlajku ani ji nebude urážet nebo její představitele, anglické či indické.
9. Pokud někdo v průběhu boje urazí představitele nebo na něj zaútočí, bude občanský odpůrce takové představitele bránit před urážkou či útokem i za cenu vlastního života.
Taková byla Gándhího slova. Nenadsadil jsem je.
Co se může zdát zvláštním, je Gándhího naléhání, že nenásilný odpor je možný, jen pokud ti, kdo odporují, jsou absolutně oddaní Státu. Gándhí má tuto myšlenku od Thoreaua, který vytvořil termín občanská neposlušnost. Je to přesvědčení, že muž cti, který se normálně řídí morálními zákony, má právo neuposlechnout nemorální zákony. Jak Gándhí řekl: „Výsada odporu či neuposlechnutí určitého zákona či příkazu přísluší jen tomu, kdo ochotně a neochvějně následuje zákony před ním položené.“
Pokud nejsou všechny morální zákony úzkostlivě dodržovány, odpůrce je neúčinný. Je to proto, že veřejné mínění je v tomto nenásilném přístupu ohromně důležité. „Zkušenost ukázala, že pouhé odvolání k rozumu nevyvolá žádný účinek u těch, kdo jsou pevně přesvědčeni. Oči jejich porozumění nejsou otevřeny argumentem, ale utrpením Satyagrahi. Satyagrahi usiluje o dosažení rozumu skrz srdce. Metodou dosažení srdce je probuzení veřejného mínění. Veřejné mínění, které člověka zajímá, je mocnější silou než střelný prach.“ Pokud by Satyagrahi nebyl čisté mysli, ducha a činů, pokud by nebyl ukázkovou lidskou bytostí, pak by to oslabilo lítost, kterou by veřejnost cítila nad jeho utrpením.
Osvoboditelé se domnívají, že kdykoliv se teorie zdá příliš naivní, aby stála na vlastních nohou, můžete se vsadit, že Bůh není příliš daleko. Naivita v teorii se stane vírou v Boha. Gándhího teorie není výjimkou.
Byl přesvědčen, že víra v Boha je základem nenásilného odporu. „Satyagrahi nemá nic společného s vítězstvím. Je si jím jistý, ale také ví, že pochází od Boha. On musí jen trpět.“
Když se ho ptali, zda socialisté či komunisté mohou být Satyagrahi, Gándhí vysvětlil: „Obávám se, že nikoli. Satyagrahi nemá nic jiného než Boha a ten, kdo má jiné či závisí na jiné pomoci, nemůže nabídnout Satyagraha… Mluvím o těch, kdo jsou připraveni ve jménu Boha vsadit vše ve jménu svého principu… Snášet všechny druhy mučení bez jediného hlesu nelibosti je nemožné pro lidskou bytost bez síly, která pochází od Boha. Jen v Jeho Síle jsme silní. A jen ti, kdo dovedou odhodit své starosti a svůj strach o tuto nezměřitelnou Sílu, věří v Boha.“
Utrpení a umírání dává smysl, pokud existuje Bůh, který to vše soudí. Copak toto poselství křesťané už neslyšeli? Autor Kazatele se nemýlil: není nic nového pod sluncem.
Gándhího plán na použití Satyagraha při jednání s útlakem byl ostře vyjádřen v jeho diskuzi o boji německých Židů v nacistickém Německu. „Mohou se Židé bránit tomuto organizovanému a nestoudnému pronásledování? Existuje způsob, jak si zachovat sebeúctu a necítit se bezmocně, zapomenutě a opuštěně? Já tvrdím, že existuje. Nikdo, kdo věří v živoucího Boha, se nemusí cítit zapomenutě ani opuštěně… Protože Židé přisuzují Bohu osobnost a věří, že On řídí každý jejich čin, neměli by se cítit bezmocně. Kdybych byl Žid a narodil se v Německu a vydělával si tam na živobytí, prohlásil bych Německo svým domovem, tak jako by to mohl udělat ten nejvyšší bezbožný Němec, a vyzval bych ho, aby mě zastřelil nebo uvrhnul do žaláře: odmítl bych být vykázán nebo se podrobit diskriminujícímu zacházení… Pokud židovská mysl mohla být připravena na utrpení, i masakr, který jsem si představil, by mohl být přeměněn na den díkůvzdání a radosti, že Jehova přinesl osvobození rasy, i když rukou tyrana. Pro bohabojného smrt není postrachem. Je radostným spánkem, jenž následuje probuzení, které bude o to více osvěžující po dlouhém spánku.“
Osvoboditelé pochybují, zda se zástupy aktivistů, kteří mluví ve prospěch Gándhího přístupu a jeho aplikaci na zvířecí hnutí, vůbec kdy přečetly jeho spisy. Přezkoumejme některé detaily nenásilného odporu a podívejme se na jeho nevhodnost pro osvobození zvířat zpod lidského útlaku vzhledem k pohledu osvoboditelů.
První, jeho přístup vyžaduje čistotu a dokonalost duše, které ani ti vysoce duševní lidé, Gándhího následovníci, nedosáhli. Také vyžaduje, aby se člověk vzdal všech světských statků. „Použití Satyagraha vyžaduje osvojení chudoby, ve smyslu, že nám musí být lhostejno, zda máme prostředky k vlastnímu nasycení či ošacení.“
Znamená to, že se aktivisté musí vzdát svých zaměstnání, aut a domů a žít jen z víry, že je Bůh zabezpečí? Gándhí očekával, že jeho občanští odpůrci tak učiní. „Žádný občanský odpůrce nemá očekávat podporu pro své rodinné příslušníky. Takové ustanovení by bylo omylem. Občanský odpůrce svěřuje své rodinné příslušníky do péče Boha.“ Ale nemějte strach, pokračuje Gándhí: „Je všeobecnou zkušeností, že v takových dobách málokdo zůstane hladovět.“
Občanští odpůrci neplatí daně, které podporují zlý systém. Všichni provádí nespolupráci, což je nejmírnější forma Satyagraha. To s sebou přináší odchod ze společnosti. Gándhí nastínil několik základních kroků, které člověk podstoupí v první fázi nespolupráce: (cituji)
- Vzdání se všech čestných titulů a úřadů.
2. Neúčast na vládních půjčkách.
3. Pozastavení advokátní praxe a řešení občanskoprávních sporů soukromoprávní arbitráží.
4. Bojkot vládních škol rodiči.
5. Neúčast ve vládních stranách a dalších podobných funkcích.
I když některé z těchto předpisů pro nespolupráci byly určeny pro indický problém, jejich úmysl byl jasný. Thoreau ve své eseji Občanská neposlušnost, práci, která Gándhího velmi ovlivnila, řekl: „Neváhám říci, že by ti, kdo se nazývají abolicionisty, měli naráz účinně stáhnout svou podporu, jak osobní, tak majetkovou, vlády Massachusetts a nečekat, než ustanoví většinu, než zakusí právo zvítězit skrz ně.“ Thoreau také cituje Konfucia, který řekl: „Pokud je Stát řízen principy rozumu, chudoba a trápení jsou subjekty hanby; pokud Stát není řízen principy rozumu, bohatství a čest jsou subjekty hanby.“
Vskutku nic nového pod sluncem! Od Konfucia přes Thoreaua ke Gándhímu je poselstvím, že ti, kdo chtějí změnit nespravedlivý systém, se na něm musí přestat podílet 5. Co to znamená pro ty, kdo chtějí osvobodit zvířata?
Znamená to, že si nemůžete dovolit letenky na další pochod ve Washingtonu, DC. Pokud se nad tím zamyslíte, jste vítaným obchodem pro aerolinky, hotely, taxíky a další turistické služby. Kolik tisíc dolarů v daních bylo vyděláno pomocí nákupů aktivistů za práva zvířat, od letenek po nealko nápoje? Na jaké zneužívání zvířat si myslíte, že ty peníze půjdou?
Typický člověk zajímající se o zvířata je běloch ze střední třídy a nevzdá se majetku, titulů nebo bohatství. Dokonce i skupiny za práva zvířat jsou hluboce zakořeněné v systému. Mnohé národní zvířecí organizace mají miliony dolarů, které investují do akcií, dluhopisů či nemovitostí. To není nespolupráce se společností.
Profese těží se svého pověření, aby získali respekt veřejnosti, jako když „lékař“ promlouvá proti testování na zvířatech. To není zrovna vzdání se všech čestných titulů a úřadů!
Skutečností je, že nikdo v této společnosti, kdo prohlašuje přesvědčení v nenásilný odpor, praktikuje cokoliv podobného skutečné Satyagraha. Je v tom rozdíl? Je, pokud podporují Gándhího taktiky. Osvoboditelé jsou přesvědčeni, že dokud se lidé podílí na společnosti, kterou odsuzují, nejsou ničím jiným než pokrytci.
Podstatou zde je, že Gándhího nenásilný odpor vyžaduje, aby se odpůrci chovali sebeobětujícím, sebeodpírajícím způsobem. Lidé v západní společnosti se takto prostě nechovají. Gándhí zjistil, že se tak nutně nechovají ani lidé ve východní společnosti. Je to jeden z důvodů, proč jsou osvoboditelé přesvědčeni, že nenásilný odpor je jako model nepatřičný.
Druhý důvod, proč jsou přesvědčeni, že je Gándhího přístup nevhodný pro hnutí za osvobození zvířat, souvisí s jeho chválou lidské povahy, která je ústřední v jeho filosofii a přístupu. Byl přesvědčen, že lidé jsou v podstatě dobří. Pokud jim ukážete, že kvůli jejich činům trpíte, pocítí lítost a změní své chování. Také byl přesvědčen, že utlačitelé ztratí potěšení ze svých činů, když oběť neprojeví odpor. „Konatel zla se v nepřítomnosti odporu konáním zla unaví.“
Možná s Gándhím souhlasíte v jeho posouzení lidské povahy. Možná dokonce jako Gándhí usnadníte zlodějovi kradení, abyste ho napravili. Ale úspěch tohoto přístupu závisí na schopnosti pronásledovatelů soucítit se svými oběťmi. Snad v malé vesnici, s převážně dobře smýšlejícími lidmi, by takový přístup mohl fungovat. Ale osvoboditelé nás upomínají, abychom se vrátili do reality – pozdního 20. století, reality zneužívání zvířat.
Lidé pohlíží na zvířata jako na zneužitelné předměty. Jedí je, což Britové Indům nedělali (alespoň ne veřejně). Úroveň úcty k životu zvířete je tak nízká, jak je nastíněno v předchozí kapitole, že spoléhání se na lidskou empatii k nelidem je víc než naivní – pro zvířata je zničující. Navíc během tisíciletí, kdy byla zvířata vražděna lidmi z takového či makového důvodu, se jejich utlačitelé nikdy svými hroznými činy neunavili, navzdory zvířecímu neodporu. Pokud něco, vedla domestikace k plemenům zvířat, která jsou snadněji manipulovatelná, což z porážky dělá pro lidi ještě jednodušší čin.6
Gándhí se zabýval cítěním lidí k lidem. Vina či lítost fungují, jen pokud existuje spojení mezi utlačitelem a utlačovaným. Gándhí se sázel, že i ten nejslepější utlačitel by nakonec zastavil svou agresi, pokud by potkal nesobecké, čisté, nenásilné odpůrce.
Osvoboditelé se ptají, kdo je lepším nenásilným odpůrcem, než pes, na kterém budou zrovna dělat pokusy a který sedí bezmocně v kleci v laboratoři, nebo kráva, která úzkostlivě čeká na porážku? Zvířata jsou definitivními Satyagrahi ! Nemají žádný majetek, nepodílí se na systému a navzdory zneužívání jsou stále schopna milovat lidi. Některá, např. psi, jsou schopna milovat ty, kdo je zneužívají. Kopni do nich a omluví se, že ublížila tvé noze. Gándhí by byl na takové sebeútrpné bytosti hrdý.
Navzdory jejich výkřikům, krvi a mrtvým tělům lidé zůstávají nepohnuti. Osvoboditelé tím nejsou překvapeni. Jak bylo vysvětleno dříve, jsou přesvědčeni, že empatie je základem pro fungování lítosti, a zvířata dostávají od lidí jen málo empatie.
Osvoboditelé se domnívají, že lidé, kteří podporují nenásilí, si pletou předměty útlaku s činiteli osvobození. Gándhího Satyagrahi byli jak utlačiteli, tak osvoboditeli. Když přijde na zvířata, mohou lidé jednat jen jako pouzí činitelé osvobození. Lidé mohou zprostředkovaně trpět pro zvířata. Utlačitelé shledají toto lidské utrpení jako nepřímé. Ale pokud utlačitelé necítí žádnou úctu ke zvířatům, roztají jejich srdce do soucitu, když uvidí jiné lidské bytosti, jak za ně trpí? Samozřejmě, že ne, říkají osvoboditelé!
Když lidé necítí žádnou empatii ke zvířatům, považují lidi, kteří ji mají, za blázny. Říci vivisektorovi, že milujete potkany, je stejné jako říct mu, že milujete kameny. Pokud byste drželi hladovku a podnikli různé druhy sebeutrpení, abyste ukázali, že ctíte pravdu, že zvířata potřebují být volná, pak se vás utlačitelům zželí – jako šílence!
Toto je tedy problémem zvířecího hnutí, s kterým se Gándhího hnutí za občanská práva potýkat nemuselo. Osvoboditelé nejsou ti samí jako osvobození. Lidé cítí empatii a lítost pro jiné lidi (někdy), ale nerozšíří tento pocit soucitu a lítosti nutně i na potkany, myši, kozy, prasata a psy. Pamatujte, že je důležité, aby ti vůči komu užíváte sebeutrpení měli svědomí. Pokud lidé nemají svědomí kvůli svému jednání se zvířaty, což většina lidí nemá, lidské sebeutrpení nikdy nedosáhne zvýšení povědomí.
Další problém se objeví, když lidé jednají jako činitelé pro zvířata. Podle osvoboditelů existuje rozdílná zodpovědnost za jednání za někoho a za jednání za sebe. Pokud se pod palbou ocitne váš život, můžete si používat nenásilné taktiky podle libosti. Máte právo účastnit se vlastního pohřbu! Ale co když nejste odpovědní za váš vlastní život?
Lidé vykonávají nenásilí z osobních důvodů. Je to způsob života, strategie pro jednání se světem. Nicméně pokud jednáme jako činitel pro jiné, dogmatické lpění na nenásilí může jít proti nejlepším zájmům chráněných jedinců. Osvoboditelé tvrdí, že dobrý činitel musí udělat, co je nutné k ochraně jeho svěřenců. To znamená, že osobní preference ohledně nenásilí mohou být přehlídnuty, pokud to okolnosti vyžadují.
Uvažte například situaci, ve které bude deset nevinných dětí vražděno šíleným vrahem. Nenásilná žena přijala svou odpovědnost za ochranu dětí. Udělá cokoliv mírumilovného, co si dokáže představit, aby masakru zabránila. Naneštěstí jsou její snahy k ničemu. I když by mohla muže zastavit silou, takový zásah odmítá. On zvedá mačetu a chystá se popravit první dítě, které je svázáno. Při pohledu na porážku se ona modlí k Bohu za vysvobození dětí i vraha. Za několik okamžiků jsou všechny děti mrtvé a vrah opouští scénu, aby terorizoval a ničil další životy.
V této situaci se možná ochránkyně díky nenásilí cítila ctihodně. Ale vyústilo to ve smrt dětí, jejichž ochrana byla její zodpovědností. Osvoboditelé jsou přesvědčeni, že nenásilí může být volbou osobního způsobu života, ale vytváří mizerné ochránce.
Ve zkratce, je v pořádku riskovat svůj vlastní život nenásilím. Ale neohrožujte jiné, kteří potřebují fyzickou intervenci, tím, že se prohlásíte za jejich spasitele.
Osvoboditelé říkají, že jde o zneužívání zvířat, když nenásilní zastánci zvířat dovolí, aby zvířata umírala jen proto, že si tito samozvaní strážci cení více nenásilí než boje za zvířecí životy a svobodu.
Gándhí řekl, že lidská nejistota je kořenem přijetí strategie nenásilí, protože nemáme žádné právo uvalit naše potenciálně mylné posouzeí na druhé. Účelem nenásilí je tedy život podle vlastního přesvědčení a nechat druhé žít podle jejich. Doufat, že když druzí uvidí, že trpíte kvůli jejich utlačitelskému chování, obrátí a začnou vidět věci jako vy. Ale když jste jednateli zvířat, která jsou každý den porážena po milionech, můžete si dovolit takový ‚žij a nechej žít‘ postoj?
Osvoboditelé uvadí své stanovisko naštvaně. Nezasáhnout při ochraně zvířat znamená dovolit, aby se děly zločiny proti našim svěřencům. Přijetím nenásilí v boji za svobodu zvířat jde vskutku o ‚žij a nechej žít‘ postoj. Zvířata potřebují, abychom je zachránili. Nedopusťme, aby naše pomýlené přesvědčení, říkají osvoboditelé, přijetí nenásilí drželo zvířata od získání naší pomoci.
Navzdory těmto argumentům mohou stále někteří čtenáři brojit proti použití síly k zastavení tyranů zvířat. Osvoboditelé berou v úvahu, že někteří lidé jsou dogmaticky oddaní pacifistickému postoji, když přijde na záchranu zvířat. Dilema těchto svědomitých odpůrců, kteří se považují za ochránce zvířat, se dá lehce vyřešit, co se osvoboditelů týká. Pokud máte pocit, že použít sílu na zastavení zneužívání zvířat je špatné, v pořádku. Jen se nepovažujte za ochránce zvířat. Nevinní členové naší rodiny jsou zneužíváni a zabijeni en masse. Zvířata nepotřebují lidi, kteří se bojí prosadit, fyzicky významným způsobem, že takové zacházení s naší rodinou je špatné a musí přestat.
Ti čtenáři, kteří studovali Gándhího, mohou vznést námitky vůči naznačování, že Satyagrahi bojovali jen za své osvobození. Popravdě byly chvíle, kdy Gándhí použil Satyahgrahi jako nástroje pro jiné společenské změny, jednající jménem jiných bezprávných skupin. Jedním příkladem byly jejich snahy o získání rovnosti pro „Nedotknutelné“, kastu lidí, kterým nebylo povoleno pohybovat se okolo chrámů či chrámových cest a s kterými bylo obecně zacházeno „jako se zvířaty“. Někteří lidé mohou usuzovat, že jednání Satyagrahi jménem „Nedotknutelných“ je ekvivalentní jednání lidí jménem zvířat. Může tohle tedy ospravedlnit nenásilný odpor v hnutí za osvobození zvířat?
Uvažte Gándhího myšlenky o kampani za osvobození „Nedotknutelných“. Myslel si, že „Nedotknutelní“ potřebovali společenskou reformu, spíš než politickou reformu. Kvůli tomuto rozdílu, poznamenal, jsem byl dlouho přesvědčen, že společenská reforma je nesnadnější záležitostí než ta politická. Atmosféra je připravená na to druhé, lidé se o to zajímají… Na druhé straně se lidé jen málo zajímají o společenskou reformu, výsledek agitace se nezdá být ohromujícím a je jen málo prostoru na gratulace a projevy. Společenští reformátoři se proto budou chvilku lopotit, udržovat se v klidu a budou spokojeni s očividně malými výsledky.“
Společným rysem boje „Nedotknutelných“ s bojem za osvobození zvířat je, že jedna skupina koná jménem druhé. V jednom Satyagrahi jednají jménem „Nedotknutelných“ a v druhém lidé jednají jménem jiných bytostí. Rozdílem je, že „Nedotknutelní“ jsou stále lidé. Porovnávat tyto dva boje je chybou.
Navzdory této lidské výhodě připouští Gándhí, že proces bude pomalý a svízelný. Popravdě „Nedotknutelní“ v Indii stále trpí. Proč byl ochotný přijmout tak malé výsledky nenásilného odporu?
Osvoboditelé říkají, že je to zčásti proto, že Bůh bude mít poslední slovo ve spravedlnosti. Za chvíli se k tomu vrátím. Ale je to také proto, že Gándhí očekával, že lidé, kteří odporují, a skupina, kterou zastupují, vždy zůstanou součástí společnosti, proti které bojují. Tento názor je ještě zřejmější v jeho radě Židům, kdy jim řekl, že by neměli opouštět Německo, ale měli by zůstat a přijmout svou národnost a konvertovat své utlačitele láskou.
Osvoboditelé to považují za zásadní rys nenásilného odporu. Předpokládá to, že odpůrce a skupiny, které zastupují, nakonec chtějí žít s lidmi, kteří jsou teď jejich utlačiteli. Proto nenásilní odpůrci mají důsledně následovat všechny zákony, kromě těch nemorálních. Mají být vzorovými občany, ukazovat, že trpí jen z lásky k zemi a z lásky k druhým. Tento přístup považuje za lepší přijmout malé kroky správným směrem, než riskovat odcizení společnost chtěním více. Pamatujte, odcizení je opakem identifikace, která je potřeba pro empatii. Aby nenásilí fungovalo, musí se utlačitelé cítit spojení se svými oběťmi. Utrpení obětí takto způsobí utrpení utlačitelům.
Gándhí se snažil lidi zapojit do mocenské struktury indické společnosti. Bylo to hnutí za zapojení. Pokud zapojení získáte násilím, pak vždy půjde o nesnadný vztah. Pravá láska mezi lidmi může být dosažena jen mírovými prostředky. To byl v podstatě Gándhího postoj. Osvoboditelé říkají, že co se týče lidí žijícími s lidmi, se Gándhí možná nemýlil, i když lidské povaze důvěřují méně než on. Ale ať se mýlil nebo ne, domnívají se, že jeho pohled není relevantní pro zvířecí hnutí.
Osvoboditelé se nesnaží o zapojení zvířat do společnosti. Snaží se zvířata osvobodit od lidských zásahů do jejich životů. Tvrdí, že z pohledu zvířat nezáleží na tom, proč jsou zvířata ponechána na pokoji, pokud jsou. Milující revoluce je důležitá, jen pokud se pak chcete ještě zdržet a milovat jeden druhého. Zvířata nechtějí lásku lidí, jen svobodu od vykořisťování lidmi.7
Nicméně dokud jsou lidé jednateli zvířat, spatřují osvoboditelé problém. Zvířata potřebují svobodu, ale jejich lidští jednatelé mají starosti o soužití s jinými lidmi. Neomaleně řečeno, když lidé pomáhají zvířatům, jde o střet zájmů. 8 Je to proto, že lidé jsou součástí společnosti, která zvířata zneužívá. Chtějí vycházet s jinými lidmi. Každý zastánce zvířat si přeje, aby svět sestával z dalších lidí, kteří respektují zvířata a s kterými by mohli žít v míru, v harmonii s dalšími zvířaty. A přesto společnost, v které lidé žijí, nikdy jiné bytosti využívat nepřestane a ve skutečnosti má zájmy na pokračování tohoto zneužívání.
Osvoboditelé tvrdí, že lidé nepřestanou jíst maso, řídit auta, nosit kůži, lovit a dělat další zřejmé i skryté druhy zneužívání zvířat jen proto, že pár „pomatenců“ cítí soucit se zvěří. Dokonce i Gándhí uznává, že se nemůžete dostat ke všem. Když přijde na zvířata, říkají osvoboditelé, nemůžete se dostat k většině lidí na světě.
Co má svědomitý obránce zvířat dělat?
Řešením osvoboditelů je použití fyzické síly. Jsou přesvědčeni, že síla je nutnou metodou obrany zvířecích bytostí před jejich lidskými utlačiteli. Skutečnost, že jsme lidé, nás nemusí zastavit. Ale vyžaduje, říkají, aby si každý člověk přehodnotil svou loajalitu.
Pokud pocházíte z rodiny všech bytostí, jste bratrem či sestrou všem zvířatům, pak musíte přestat spolupracovat se společností, přestat se podílet na porážce a musíte začít bojovat za svou rodinu.
Pokud pocházíte z rodiny člověka, pak se nenazývejte jednatelem či obráncem zvířat. Dochází u vás ke střetu zájmů a nepřiznat to udělá zvířatům více škody než užitku. Může to zavést lidi, kteří pochází z rodiny bytostí a kteří mohou být ochotni za svou rodinu bojovat.
Lidé, kteří pochází z rodiny člověka, se zapojují do taktik, které jsou spíše určeny na udržení míru s jinými lidmi než na osvobození zvířat. Proto se většina zvířecích organizací zajímá více o veřejné mínění než o svou účinnost v osvobozování zvířat.
Osvoboditelé ještě s Gándhím neskončili. Vraťme se ke Gándhího další odpovědi na problém čelení nemožným překážkám. Věřil, že Bůh zachrání trpící a ováže jejich rány – dokonce k smrti.
Souhlasně s autorem Kazatele Gándhí navrhoval, že způsob, jak se vyrovnat s krutou realitou života je, běžným jazykem, nechat to na Bohu. Jako u všech náboženských postojů ani tady neexistuje způsob, jak argumentovat proti tomuto přesvědčení.
Osvoboditelé bědují, že síla Boha není v Bohu samotném, ale v neprostupné zdi víry, kterou Jeho jméno vyvolává.
Poukazují, že myš, které aktuálně hrozí opaření ve vařící vodě ve jménu vědy, neutěší lidská víra v Boha. Spoléhat na božský soud je výmluvou. Pokud by mohla, možná by se myš zeptala výzkumníka, jak může věřit v boha, který dovolí pokračování takové krutosti!
Gándhí a lidé z hnutí New Age, kteří jsou ovlivněni východními náboženstvími, mají pro myš odpověď. Účelem zvířecího utrpení je nabídnout citlivým lidem příležitosti k růstu. Vše je to příležitost k učení, pomáhá nám pozvednout naše svědomí a lásku k druhým. Gándhí byl dokonce přesvědčen, že životní zla byla naplánována Bohem, aby nás zkoušel.
Vidíte, jak lidostředné je takové uvažování, ptají se osvoboditelé? Problémy světa jsou jen naší zkouškou! Řekněte myši, že umírá, ne kvůli vědě, ale kvůli zkoušce morálnosti lidských bytostí.
Osvoboditelé nic nenamítají k přesvědčení, že přirozené katastrofy života jsou příležitostmi k osobnímu růstu. Ale jsou naplánovány k našemu růstu? Považovat je za takové znamená vidět svět a všechny jeho obyvatele jako lidské zdroje, předměty umístěné do naší cesty jako překážky k překonání během procesu osobního růstu. Je to jen další variace na věčnost starý námět antropocentrismu.
Osvoboditelům je zřejmé, že nenásilí nebude v hnutí za osvobození zvířat fungovat. A přesto lidé trvají na jeho využití. Proč lidé lpí na nenásilí jako taktice, když je tak očividně nevhodná?
Osvoboditelé žádají, abyste čelili pravdě. Podle jejich odhadu je většina lidí zbabělci. Pohodlně si sedí na svých naditých gaučích, popíjí pivo a sledují fotbal v televizi. Pokud má člověk rád psy nebo kočky, možná věnuje pětistovku nějaké zvířecí skupině, obzvlášť té, která posílá obrázky psů či koček, na kterých se provádí pokusy. Nemusí měnit své chování ani jídlo, které jedí, ani skutečnost, že každý den projíždí obýváky zvířat. Samozřejmě stále chtějí dostat své léky na recept, když jsou nemocní, i pokud je farmaceutická společnost testuje na zvířatech.
Takto spokojení lidé, kteří tvoří většinu lidí v této společnosti, jsou příliš líní a neohrožení ve svých životech na to, aby se zapojili do jakéhokoliv boje za zvířata. Hnutí za občanská práva v Indii i v této zemi byla všechna od lidí pro lidi. Indové bojovali za nezávislost na Britech, ženy bojovali za rovnost mužům, černoši bojovali za vynucení svých ústavních práv, gayové bojovali za rovnost heterosexuálům, důchodci bojovali za udržení moci ve společnosti. A tyto boje pokračují. Jde o boje lidí, kteří chtějí moc ve společnosti. Jde o sebestředné podniky. A objeví se, jen pokud se skupina lidí cítí ohrožena a utiskována natolik, aby se vzbouřila svým utlačitelům.
Hnutí za osvobození zvířat je docela jiné, říkají osvoboditelé. Bojovat za svobodu někoho jiného, pokud jste sami svobodní, vyžaduje odvahu a odhodlání. Většina lidí nemá, co je k tomu potřeba. Tak skrývají nedostatek odvahy a závazku za víru v Boha nebo přísahy nenásilí.
Mezi hnutími za občanská práva a hnutím za osvobození zvířat existuje další rozdíl. Žádné hnutí za občanská práva se úplně neobešlo bez ztráty životů, avšak úroveň krveprolití, kterým trpí zvířata, je nekonečně větší, než cokoliv, co zažili lidé. Tisíce lidí mohou zemřít kvůli své svobodě; ale miliardy zvířat jsou každý rok systematicky, bezmyšlenkovitě a brutálně vyhlazovány, což znamená miliony každý den! Zvířata jsou množena na porážku, krmena na porážku a vedena porážku. Úroveň útisku, který zažívají, je větší, pronikavější a déletrvající než jakýkoliv útisk lidí lidmi. Aby lidé bojovali na tak krvavém bojišti za své spolubytosti vyžaduje velkou odvahu a odhodlání. Jen pár lidí má, co je potřeba.
Osvoboditelé si myslí, že vykořisťovatelé zvířat znají tuto smutnou skutečnost o lidech. Proto tolik konverzací se zneuživateli zvířat končí tím, že řeknou: „Budu respektovat tvoje právo žít podle svého přesvědčení, ale očekávám, že ty budeš respektovat moje právo žít podle mého.“ Tím říkají, že lidé jsou oprávněni k čestné neshodě ohledně volby životního stylu. Ale neberme tuhle záležitost se zvířaty tak vážně.
Představte si, jak by to znělo, kdyby řekli: „Očekávám, že budeš respektovat moje právo zacházet s tvými bratry a sestrami, jak budu chtít.“ Nepotřásli byste si rukama a neshodli se na tom, že se neshodnete.
Ale, říkají osvoboditelé, přesně tohle se stane pokaždé, kdy dojde na debatu mezi zneuživateli zvířat a zastánci zvířat. Buď mírumilovný a uctivý za každou cenu. Nevyvolejte ve veřejnosti představu, že jste banda násilných fanatiků. Musíte přeci žít se svými sousedy, i když jsou vykořisťovateli zvířat, ne?
Tyrani vědí, jakou volbu většina lidí učiní. Lidé ji učinili v minulosti. Tyrani vědí, že není nic nového pod sluncem. Většina lidí nikdy nedá v sázku své životy kvůli zvířatům. Chtějí ulevit svému svědomí ohledně utrpení zvířat, ale stále se podílet na krutém systému.
Osvoboditelé se z osobních zkušeností naučili, že žít v kruté společnosti jako účastník je těžké, když se u toho snažíte udržet citlivost ke zvířatům. Po pravdě, jak věděl Konfucius, je nemožné, aby morální člověk žil v nemorální společnosti.
Jak například můžete jako zastánce zvířat jíst v restauraci, když všechny restaurace, kromě těch pár veganských, podává členy vaší rodiny na talířích s rozmanitými omáčkami? Jak můžete nakupovat v obchodě, když celé oddělení je věnováno prodeji částí těl vašich milovaných? Čím jste ke zvířatům citlivější, tím těžší se pro vás účast stane.
Osvoboditelé prohlašují, že představa nenásilí jako účinného prostředku získání svobody pro zvířata je mýtem, poháněným lidmi, kteří mají zájem na tom, aby byl život v kruté společnosti snazší pro lidi. Mýtus je podporován čtyřmi různými frakcemi společnosti. Jednou jsou tyrani, se zájmem na udržení kontroly nad utlačovanými. Dávají přednost osvoboditelům s transparenty a hesly před osvoboditeli, kteří hází bomby a střílí ze zbraní. Pokud mají mírumilovní protestující pocit, že jejich transparenty a písně dělají něco dobrého, pak jim protesty pomohou ventilovat jejich vztek a nepřátelství vůči zneužívání zvířat, dovolí jim upustit páru. To je udrží od zapojení se do vážnějších, násilnějších a účinnějších akcí.
Druhá frakce podporující mýtus sestává z umírněných milovníků zvířat. Tito lidé mohou tratit pokaždé, když je status quo narušen, ale všechny rysy existujícího režimu jsou jim nepříjemné. Shledávají nenásilí a kompromis jako nejlepší prostředky pro udržení jejich pohodlných životních stylů, zatímco ve stejnou chvíli tiší jejich svědomí. Zbabělci a neupřímní lidé vždy dávají přednost nenásilí před fyzickou intervencí. Řeči jsou vždy snadnější než činy.
Třetí skupinou jsou pobožní lidé, kteří věří, že Bůh potrestá hříšníky a odmění počestné. V podstatě předávají zodpovědnost tomu nahoře a mluví o lásce a míru, aby ze sebe udělali čisté a svaté, až přijde jejich čas na souzení. Těmto lidem nenásilí pomáhá dostat se do nebe, což je pro ně důležitější, než pomoci jiným bytostem osvobodit se zpod lidského otroctví.
Čtvrtá frakce sestává z „New Age“ pacifistů, kteří se stylizují podle své pozápadněné, zjednodušené interpretace nenásilí Gándhího. Věří, že mír nemůže vzejít z války, bod, který si Gándhí osvojil. Tak jako pobožní lidé, kteří chtějí nechat soud na Bohu, aby si udrželi své osobní záznamy čisté, chtějí tito spirituálně smýšlející lidé nechat všechno na karmu a maximalizovat svůj osobní růst. Nepřemýšlí nad nevhodností svých taktik na osvobození zvířat, protože jsou příliš zaměstnaní přemýšlením nad svým vlastním osvícením a vývojem. Mohou zvířecí hnutí vidět jako odnož svého vlastního růstu ve snaze stát se mírumilovnějšími a milujícími lidmi. Jejich zájem ve zvířatech je druhotný k jejich zájmu stát se milujícími bytostmi. Když jsou zvířata zneužívána, budou mluvit o lásce a míru, ale neudělají nic, aby fyzicky zneužívání zastavili. Někdy nejsou ani ochotní čelit destrukci, která je všude kolem nich, protože si chtějí ve svém životě udržet pozitivní náhled a „dobré vibrace“. Samozřejmě, že zvířata touto pohodlnou antropocentrickou láskou nic nezískávají. Zvířata potřebují osvoboditele, ne lidi, kteří strkají hlavy do písku a popírají, že svět je plný zlých, hrůzných činů vykonávaných proti nevinným bytostem.
Osvoboditelé podotýkají, že každé masivní, úspěšné hnutí nebylo nikdy výhradně mírumilovné, i pokud jako takové bylo navrženo. Gándhího hnutí bylo důsledně spojené s násilím, navzdory Gándhího výzvám k míru. Hnutí za občanská práva černochů mělo Martina Luthera Kinga Jr., ale také mělo Malcolma X. Byly zde mírové pochody, ale také rasové nepokoje a akce a hrozby Černých panterů. Zastánci nenásilí rádi přijímají zásluhy za výdobytky těchto hnutí. Ale byly by možné bez přízraku násilí, skutečného a hrozícího? Gándhí například měl miliony následovníků dychtivých splnit každý jeho příkaz. Navzdory svému poselství o Satyagraha věděl Gándhí, i britští představitelé, že možnost propuknutí násilí byla skutečná. Kolik z Gándhího vlivu bylo způsobeno strachem představitelů z potenciálního násilí?
Osvoboditelé se domnívají, že použití militantní intervence je jediným způsobem, jak lidi uvědomit o skutečnosti, že nemohou pokračovat ve vykořisťování jiných bytostí. Nemůžete zvyšovat povědomí, dokud povědomí neexistuje. Lidé si nejsou vědomi bolesti a utrpení nelidí. Jsou si vědomi jen potěšení a bolestí, které přímo ovlivňují jejich životy.
Osvoboditelé říkají, že je na čase, aby milovníci zvířat uvědomili tyrany o bolesti, kterou působí, když ubližují členům naší rodiny.
Autor Kazatele říká: „Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas.“ Specificky obrací vaši pozornost k šesti takovým chvílím: Čas zabíjet a čas uzdravovat; čas milovat a čas nenávidět; čas boje a čas pokoje.“
Osvoboditelé jsou přesvědčeni, že nastal čas fyzicky zastavit lidské utlačitele a dovolit, aby se naši bratři a sestry a prostředí, v kterém žijí, uzdravili; nastal čas milovat zvířata skutky a ne jen pouhými slovy a čas nenávidět lidi za jejich necitelnost, fanatismus a nenasytnost; a nastal čas na válku proti lidstvu a čas na pokoj v našich srdcích osvobozením se z této masivní ničící mašinerie zvané společnost, jejíž kolečka se točí díky krvi, potu a slzám zvířat.
5 Osvoboditelé souhlasí s morálním požadavkem, že by se člověk neměl podílet na nemorálním systému. Ale nevěří, že je to pro účely změny systému. Jsou přesvědčeni, že systém nemůže být žádným významným způsobem změněn. Neúčast je jen odklizením se od krveprolití, ujištěním se, že se na něm člověk nepodílí ani ho nepodporuje.
6 Neschopnost soucítit nebo se identifikovat s prostředím rovněž zabrání fungování nenásilí v environmentálním hnutí, podle osvoboditelů. Všechny argumenty proti nenásilí při osvobozování zvířat se týkají i osvobození životního prostředí. Jen bojovnost namířená na činitele destrukce – lidi – bude účinná.
7 Otázka „mazlíčků“ bude probrána později.
8 Otázka lidské potřeby být s dalšími lidmi bude probrána později.
Zpět na Obsah