Tento argument byl používán při prohlašování, že černoši se mají lépe na plantážích než jako svobodní muži a ženy. To samé bychom mohli říct o lidech ve vězení, a přesto je vězení považováno za jeden z nejtěžších trestů společnosti. Zvířata ve velkochovech trpí natolik, že je nemyslitelné, že by na tom v přírodě mohla být hůře. Příroda není vězením pro zvířata, která v ní žijí; je jejich domovem. Mají v ní svobodu a mohou se věnovat sobě přirozeným aktivitám. Faktem je, že to, že v přírodě mohou trpět, není žádným důvodem, abychom zajistili, že budou trpět v zajetí.
Tazatel zde vytváří dvě domněnky. První, že štěstí nebo spokojenost vychází z krmení a ochrany, a druhou, že zvířata jsou ve skutečnosti krmena a chráněna. Obě tyto premisy mohou být zpochybněny.
Zvířata jsou jistě krmena; koneckonců pro spotřebu musí být vykrmena. Je složité vidět, jakým způsobem jsou třeba kuřata ve velkochovech „chráněna“. Nejsou chráněna před mrzačením, protože jsou jim bolestivě odstraněny zobáky. Nejsou chráněna před psychologickým strádáním, protože jsou namačkána v nepřirozených podmínkách. A nakonec nejsou chráněna ani před dravci, protože jsou poražena a snězena lidmi.
Také můžeme zpochybnit představu, že štěstí vychází jen z krmení a ochrany. Římští galejní otroci byli krmeni a chráněni před živly; přesto však by pravděpodobně vyměnili své podmínky za nějaké mnohem nejistější, aby dosáhli štěstí. To samé se dá říci o otrocích rané Ameriky.
Na závěr je zde relevantní etický argument. Znovu uvažte pár z otázky #13. Budou krmit a chránit své dítě, až do doby, než ho sní. Jako ospravedlnění bychom to nepřijali. Proč bychom to měli přijmout u kuřete? –DG
Viz také: #13
Zpět na Zvířata a morálka