Kapitola z knihy Always Looking Forward
Jmenuji se Mickie. Walter Bond je můj syn. Kvůli tomu, že brání zvířecí národy, z něj udělali válečného zajatce. Zhanobili ho novináři i ti, kdo nechtějí, aby jim někdo sahal do svědomí, díky čemuž mohou být dál slepí tak, jak společnost potřebuje, aby se mašinérie nepřestávala točit.
Walter Bond se narodil jako válečník. Nezvolil si to proto, že by našel hodnou či spravedlivou věc, za kterou by bojoval. Válečník se rodí plný ohně a touhy napravit zlo. Rodí se se soucitem a starostlivostí zakořeněnou tak hluboce, že je pro něj těžké jen tak odejít od jakékoliv krutosti (ať už se týká lidí, zvířecích národů, oceánů a moří či celé matky Země a otce Nebes).
Websterův slovník “válečníka” definuje následně: 1) osoba, která válčí či s tím má zkušenosti; voják 2) osoba, která vykazuje či vykazovala velký zápal, odvahu a sveřepost.
Ano, Walter Bond je válečník. Jako jeho matka jsem na něj velmi pyšná. Jako jeho matka chci spílat celému světu. Chci jim říct, že Amerika není politicky korektním, citlivým, starostlivým místem plným hrdinů. Proč se hrdinství týká jen lidí? Proč je malý Johnny hrdinou za to, že pomohl staré paní od vedle s nákupem nebo přejít silnici nebo jí odhrabal cestu po vánici — ale Walter Bond riskuje svůj život a svou budoucnost, aby zvířata ušetřil věznění, mučení, otřesného každodenního týrání, a je označen za teroristu, za hrozbu amerického blahobytu?
Slýcháme fráze o “zelené Americe”, což je samozřejmě jen klam. Slýcháte o všemožných zařízeních, která šetří elektřinou a jsou příznivé k životnímu prostředí. Slýcháte o nových zdrojích energie, které jsou “přátelské” k životnímu prostředí, o bezpečnějších stavebních materiálech, o ekologičtějších automobilech atd. – dokud nemáte pocit, že vám vybuchne hlava. Pak za sebou každopádně necháte menší “uhlíkovou stopu”. To je tak prázdné prohlášení.
Tato tvrzení – či spíše elitistické filosofické směry – jsou v první řadě zaměřeny na nezodpovědné tyrany. Oni jediní si mohou dovolit utratit dvacet, třicet či čtyřicet tisíc dolarů za přestavbu svých domů na zelené paláce. Ekologické domy, které pomohou zachránit Matku Zemi… zelená Amerika… taková snůška sraček. Pardon, abych byla politicky korektní: “taková snůška zelených sraček”.
Kola mašinérie se roztáčí dál, jatka dál vykonávají své každodenní popravy, takzvané výzkumné laboratoře dál mučí nejnevinnější bytosti na zemi. Koneckonců bez testování vám kosmetické společnosti nedokáží zaručit, že ta lahvička make-upu, kterou jste si zrovna koupili, opravdu zakryje skvrny, vrásky nebo nestejný tón pleti atd. až do omrzení.
Další na řadě je “hloupnutí Ameriky”. Tohle je můj oblíbený příklad: politici. Jak jim lidi ještě vůbec můžou věřit? Stojí před vámi na balících slámy, ve svých zbrusonových kostkovaných košilích, zbrusu nových džínách a letních kovbojských slamácích a vykládají vám, že jsou úplně stejní jako vy… pouhý tvrdě pracující Američan s prostými kořeny… se vzpomínkami na rybaření na “starém rybníce”.
Je neuvěřitelné, že jim lidé ještě věří. Lidi, koukněte se trochu dál a uvidíte, že pod těma leviskama má kožené boty za tisíc dolarů. Jediné vzpomínky, které má, jsou na těžce vydřený, ale naplňující prostý život v jeho soukromém tryskáči, limuzíně nebo v třetím, čtvrtém, pátém letním sídle, zatímco si vychutnává odpolední šálek čaje.
Tohle je můj vlastní postřeh o podřízenosti světa: Zdá se, že se lidé vzdali své moci, své jedinečnosti, důvěry ve své přesvědčení a slepě následují média, politiky a mainstreamový konsenzus.
Řekla bych, že to, co dnes považujeme za civilizaci, je k smíchu. Předpokládám, že lidi jako celek můžou říct: “Žijeme v civilizovaném státě,” ale žijeme?… opravdu?
Ve Websterově slovníku jsem našla dva významy pro slovo civilizovaný: 1) mající pokročilou či humánní kulturu, společnost atd. 2) snadno ovladatelný. Obě definice rozepíšu v příkladech tak, jak je chápu…
1) Se svým mužem, který je i mým nedokonalým nejlepším přítelem, žiju v aljašské divočině. Žijeme tu společně s našimi dvěma vlky, kteří nás svou přítomností poctí každý den. Žijeme v jednopokojové chatě s loftem. Nosíme vodu, používáme kadibudku. Stejně jako zvířata v přírodě jsme součástí potravinového řetězce. Stejně jako zvířata, která žijí v harmonii s naší Matkou Zemí, respektujeme teritoria ostatních. Staráme se o sebe a někdy s ostatními bojujeme, abychom přežili či abychom jim dali najevo, že “tohle je moje teritorium… odejdi”. Všichni přetrpíme své boje se zimním sněhem, zimou, letními záplavami, běsněním řeky. Někteří z nás tyto chvíle přežijí, jiní ne. Tento koloběh Matky Země platí stejně pro dvounohé, čtyřnohé i pro naše létající příbuzné. Riskujeme, bojujeme, vychutnáváme si štědrosti naší Matky. Přežijeme další rok, nebo ne. To je přirozený rytmus života. Vybrala jsem si tento život, protože to je skutečně civilizovaná společnost – vyrovnaná, humánní, uctivá k Matce nás všech. Všechna zvířata mají právo být svobodná, žít a zemřít podle svého, podle své dovednosti přežít, nebýt uvězněná od narození, jen aby nakrmila ty líné a nenasytné.
Ještě je druhá definice slova civilizovaný: 2) snadno ovladatelný.
Dejte si pozor, všichni, první ti jedlí… kdo je druhý? Že by lidé nacpaní do bytů v přecpaných městech, kteří mají sotva dost peněz či prostředků na to, aby se uživili, ale ne dost na to, aby sebe nebo své děti přestěhovali do šťastného, zdravého, přirozeného prostředí?… Snadno ovladatelní?
Jak se cítím, když je můj syn uvězněný za to, že se postavil za ty, kdo nemají hlas ani možnost bránit se, ty, jejichž utrpení neskončí, dokud se nad nimi smrt neslituje?
Cítím se vyrovnaně a úspěšně jakožto rodič, protože až přijde čas, abych se vydala na svou duchovní cestu, budu vědět, že mezi zvířecími národy je skutečně civilizovaná lidská bytost – Walter Bond.
A tak to je…
Mickie Coyote